Mám velkou úctu k životu a smrti. Proto nedokážu zabít zvíře, natož člověka. Mám v této inkarnaci štěstí, že jsem nemusel vlastníma rukama zabíjet drůbež, větší zvířata. Zabil jsem v mládí spoustu hmyzu, brouků, červů, spláchl do záchodu akvarijní rybku. Poslední roky komára, moucha radši odeženu, než bych jim sebral život.
Temnota na planetě je velmi silná, proto se válčí a dějí zvěrstva v desítkách zemí. A před příchodem Zlatého věku to bude kulminovat. A pak se to otočí a Světlo na planetě Zemi začne zesilovat.
Přes různé transformační zážitky, kdy jsem procítil jak po smrti těla, z něj odchází duše. Jak se změní energie kolem, když duše jakékoliv živé bytosti opouští tělo. Taková až mrazivá energie přijde v tu chvíli, kdy tělo je opuštěno a duše odchází. A objeví se různé energie, bytosti, průvodci patřící k němu nebo chtějící něco ukořistit.
Tyto prožitky smrti mne paralyzují při představě, že bych měl vzít nůž a podříznout nějakému zvířeti krk. Nebo useknout slepici na špalku hlavu. Nedokážu být tím, kdo vezme život, který do té bytosti vložil Stvořitel. Stopuje mne to, paralyzuje, ochromuje. Být tím, kdo násilně ukončí život někomu, kdo mohl přirozenou smrtí odejít z těla daleko později. Měl jsem životy, kdy jsem dokázal životy brát a bytosti eliminovat. Těch mnou zabitých v různých životech a světech bylo mnoho. Na různých úrovních, fyziky i magicky. A kaju se za to, když odevzdávám svou duši Bohu. Ač vím, že každý z nás zabíjel a zabíjet nechával a v dalších inkarnacích pak zažil obrácenou roli, v této vesmírné hře.
Měl jsem i minimálně jednu inkarnaci na této planetě, kdy jsem dokázal jako nástroj Boha oživovat mrtvé. Energeticky jsem mrtvému tělo opravil a stáhl do jeho těla zpátky jeho duši. Je to o ovládnutí nebeských zákonů a o síle propojení s Bohem. O odevzdání se, pokoře, cestě. I dnes jsou na této planetě mistři tohle ovládající. Schovaní před veřejností, neplýtvající tímto darem.
Obrovská úcta k životu i ke smrti, je branou k většímu pochopení Vesmíru a žití Boha neustále.