Když jsem odevzdával svou duši Bohu – Stvořiteli a prosil ať mne vezme k sobě co nejblíže, byl to velmi silný emoční zážitek. Prosil jsem v duchovním světě na kolenou a s hlavou na zemi o Boží milost, o odpuštění všechny duše, bytosti, kterým jsem v mnoha životech ublížil. A mnoho jsem jich i zabil. Tak jako každý z nás, kdy duše potřebovala prožít tyhle zkušenosti. Ale…Vzít život kohokoliv, ten nejvyšší dar od Boha, je vždy špatné. I když si naše duše potřebují prožít všechny role vesmírné, karmické hry. Je mi líto, že jsem býval válečník v různých světech, který bral životy. Nevědomě, ale často i vědomě a i zcela vědomě jako jasnovidný. Ubližoval jsem tím sám sobě, nabíral do své karmy záporné činy. Potoky slz nestačí k odpuštění za tu spoustu prolité krve za ty spousty inkarnací. Prosby o milost Boží jsou začátkem soucitu a milosrdenství Božího. V modlitbách a prosbách prosím o dočištění mé karmy a o to, abych ji pak v této inkarnaci udržel čistou a vědomě zemřel. Naplnit svou duši a lidské tělo božským Světlem, vytlačit ze sebe v dualitě své stíny, strachy a bolesti, a uvolněné místo naplnit Boží milostí. V odevzdání se ze mne valil proud temných skutků, za ty eony inkarnací. Zase krůček k Bohu. Zpátky do energií a vibrací, kde už jsem v pár životech byl a mockrát padl. Teď se zase škrábu ve Světle k Světlu Božímu. Pokora, trpělivot, soucit, milosrdenství, to jsou vlastnosti, na kterých musím, a chci, ještě mnoho pracovat. Vydržet, nesejít z cesty, odmítnout lákadla světského Bytí. V této inkarnaci jsem zatím ve fyzickém těle ušetřen zabíjení, braní života i zvířatům. Kromě v dětství zabitého ( i trápeného :( ) hmyzu, nějakých brouků, žížal a akvarijních rybiček splachlých do záchodu, jsem nebyl nucen brát život drůbeží, rybám a větsim zvířatům. Děkuji Bohu za tento dar. K životu mám větší a větší uctu, jak postupují pomalu blíž k Bohu a nedokážu jít a podříznout husu nebo kapra, jehně. Když se mi na louce objevila veliká lasička bez levé zadní nohy, kolem které kroužilo hejno much…nedokázal jsem vzít rýč, sekeru a ukončit to. Co kdyz bych zabil tvora, co se z toho dostane? Co jako šelma bude sice přežívat, ale možná bude žít. Možná. Vrčela na mne. Odchyt jsem našeho kocoura, který byl asi deset metrů od ní. Aby si vzájemně neublížili. Já tak nerad jezdím k veterinářovi a kocour ještě méně. Zašprajcne se v přepravce a nechce ven. Po pár bolestivých injekcích. No, nedokázal jsem ukoncit její trápení a bolest. A vzít život, který jsem nestvořil. A ona někam odběhla. Možná by větším činem soucitu bylo ukončit její trápení. Možná. Nedokázal jsem to.