Když jsem odevzdával svou duši Bohu – Stvořiteli a prosil ať mne vezme k sobě co nejblíže, byl to velmi silný emoční zážitek. Prosil jsem v duchovním světě na kolenou a s hlavou na zemi o Boží milost, o odpuštění všechny duše, bytosti, kterým jsem v mnoha životech ublížil. A mnoho jsem jich i zabil. Tak jako každý z nás, kdy duše potřebovala prožít tyhle zkušenosti. Ale…Vzít život kohokoliv, ten nejvyšší dar od Boha, je vždy špatné. I když si naše duše potřebují prožít všechny role vesmírné, karmické hry. Je mi líto, že jsem býval válečník v různých světech, který bral životy. Nevědomě, ale často i vědomě a i zcela vědomě jako jasnovidný. Ubližoval jsem tím sám sobě, nabíral do své karmy záporné činy. Potoky slz nestačí k odpuštění za tu spoustu prolité krve za ty spousty inkarnací. Prosby o milost Boží jsou začátkem soucitu a milosrdenství Božího. V modlitbách a prosbách prosím o dočištění mé karmy a o to, abych ji pak v této inkarnaci udržel čistou a vědomě zemřel. Naplnit svou duši a lidské tělo božským Světlem, vytlačit ze sebe v dualitě své stíny, strachy a bolesti, a uvolněné místo naplnit Boží milostí. V odevzdání se ze mne valil proud temných skutků, za ty eony inkarnací.  Zase krůček k Bohu. Zpátky do energií a vibrací, kde už jsem v pár životech byl a mockrát padl. Teď se zase škrábu ve Světle k Světlu Božímu. Pokora, trpělivot, soucit, milosrdenství, to jsou vlastnosti, na kterých musím, a chci, ještě mnoho pracovat. Vydržet, nesejít z cesty, odmítnout lákadla světského Bytí. V této inkarnaci jsem zatím ve fyzickém těle ušetřen zabíjení, braní života i zvířatům. Kromě v dětství zabitého ( i trápeného :(  ) hmyzu, nějakých brouků, žížal a akvarijních rybiček splachlých do záchodu, jsem nebyl nucen brát život drůbeží, rybám a větsim zvířatům. Děkuji Bohu za tento dar. K životu mám větší a větší uctu, jak postupují pomalu blíž k Bohu a nedokážu jít a podříznout husu nebo kapra, jehně. Když se mi na louce objevila veliká lasička bez levé zadní nohy, kolem které kroužilo hejno much…nedokázal jsem vzít rýč, sekeru a ukončit to. Co kdyz bych zabil tvora, co se z toho dostane? Co jako šelma bude sice přežívat, ale možná bude žít. Možná. Vrčela na mne. Odchyt jsem našeho kocoura, který byl asi deset metrů od ní. Aby si vzájemně neublížili. Já tak nerad jezdím k veterinářovi a kocour ještě méně. Zašprajcne se v přepravce a nechce ven. Po pár bolestivých injekcích. No, nedokázal jsem ukoncit její trápení a bolest. A vzít život, který jsem nestvořil. A ona někam odběhla. Možná by větším činem soucitu bylo ukončit její trápení. Možná. Nedokázal jsem to.

 Je to nějaký čas, co jsem prosil o sestoupení Ducha Svatého do mého těla, k mé duši a do ní. Byl jsem tenkrát u mého kamaráda, silného jasnovidce, šamana. Je velký dar, patřit mezi těch pár duší, které se mohou střetnout s mistrem – učitelem, ve své zemi. Nedá se to vyčíslit penězi. I teď se klaním před jeho moudrostí. Mockrát mi pomohl.
No a tenkrát za ním přišel Kristus a říká mu nevšedně rozladěn: “ ví vůbec oč si žádá? Uvědomuje si, co by to znamenalo? Může to dostat, ale…“
Opustit rodinu, rodiče, už je možná nikdy nevidět, Rozdat všechen majetek, plně se odevzdat do rukou Božích. Už nejsme v dobách minulých století, kdy poutníci putovali v modlitbách a i jako jurodiví a vyprosili si nocleh, něco k jídlu. Sem tam někoho Duch Svatý přes ně proudící uzdravil, ale oni o tom často ani nevěděli. Vím, na tohle připraven nejsem. Ego, mysl by rádi, ale nejsme připraven tohle vše zcela opustit. Navíc, dnešní západní společnost je nemocná, zotročená, proste někde o jídlo  a nocleh v Evropě. V Asii to stále funguje, v některých zemích. Dát duchovnímu trochu jídla, nocleh, se v jejich tradiích považováno za velmi prospěšné pro jejich kamru, život. A poprosit ho o požehnání, modlitbu za ně a jejich rodinu. Protože, když tohle udělá někdo, kdo denně Boha prosí o přiblížení k němu, většinou tahle přímluva bývá silnější, než které je dotyčný zatím schopen.
Je to jízda, tahle cesta k Bohu. Ale obrovsky naplňující a štěstí ze mne vyzařuje, protože jsem nalezl před pár lety smysl života a jdu po cestě k Bohu. Je to úžasně nabíjející, naplňující, smysluplné, obohacující. Každé přiblížení ke Světu Stvořitele. Každá kapka vibrace k němu se blířžící. Biliony Korun a královské koruny  jsou vede toho zcela ničím.  Jen vydržet.