Kdo rozzáří své srdeční centrum uprostřed hrudi a vyzařuje tyhle vysoké vibrace, ať se děje cokoliv, na toho nedosáhne nic. Jen ty okolní vjemy a ruch nás ze srdce neustále vytahují a zkouší naši pevnost. Dokud naše srdeční centrum držíme svítící a otevřené, nedosáhne na nás žádná nižší vibrace, energie, entita. Jsme ochráněni i před nehezkými myšlenkami druhých a stahujícím frekvencím. Vydržet v srdci a stále svítit, se dá natrénovat – díky Bohu. I ve světě konzumním, kde jsme hnáni z práce do práce, platit účty, řešit zdravotní péči apod. Kdo svítí, ten odolá všemu a to nízce vibrující se od něj odráží. Nebude to takové světlo a čistota kosmické energie jako od mnicha, jogína někde v ústraní, kde ho neruší nic: žádné povinnosti, materiální věci. Nějaká potrava za ním vždy přijde a nic víc nepotřebuje. Ale i my zápaďáci můžete svítit a svým světlem pomáhat všem kolem sebe. Držet je na nohách, když ztrácí sílu a dodat jim svým příkladem a energií sílu na další cestu.
Kataři, a další pokročilé skupiny byli cnostní, zbožní a díky práci na sobě byli nazýváni čistými, těmi co komunikují s anděly a přeměňují své tělo na světelné. Tak jako na východě lámové, jogíni celoživotním tréninkem ovládli ovladače těla, živly a dokázali své tělo změnit na světelné naukami zvanými: Duhové tělo, tělo světla, velký transfér atd. Už jsem o tom psal pár textů i tady. Čistota mysli, etika, morálka, žití podle nebeských zákonů, práce na sobě a jde všechno. Naše nesmrtelné duše nemají limity.