Tak zase něco málo o pobytech ve tmě.:) Přijde mi, že jsem o nich už napsal skoro všechno. Před časem jsem tmou prováděl Wáclava, chlapíka, jehož medicínou je dědeček oheň a dělá pro lidí potní chýše v naší krásné zemi. Dal si první 4 dny ve tmě suchý půst, tedy i bez vody. Absolvuje tyhle hledání vizí i v zámoří se šamany.  V horách, na silném Slunci a podobné skopičiny.:) Ve tmě pracoval v medicínském kruhu, měl tam i svou magickou hůl a propriety, aby se více udržel v Síle. A to jsem mu teda před pobytem řekl, ať sebou netahá hromady těch různých – pro něj posvátných předmětů a pomůcek, jinak by jich nanosil čtyři tašky.:) Vzal si to k srdci a sám dobře ví, že to podstatné má ve svém srdci a v sobě a všechny berličky, jsou jen berličky. Před tmou i po ní, popracoval s ohněm, svou dýmkou. Moc hezká práce s ním byla.

Kdo chce, může se u nás ve tmě propojit s portály, medicínským kruhem a dalšími možnostmi a tím se dostat dál a hloub do sebe i v jiných světech. Nasávat sílu místa a otevřít si díky těmto možnostem víc své naciťování, vidění. Kdo chce – ten může. Kdo je připraven – má možnost si požádat o pomoc a vstupy. Místní bytosti, energie, živly, čaroděje. Kdo je v pokoře, může tam i tam. A zažít možná největší jízdu svého života, ve světech různých. Není nic, co nejde. Protože kdo je ve všem, ten je všude a není ničím omezen. Nestaví si ploty ani hranice. My válečníci se nikdy nevzdáváme. Přecházíme přes různé inkarnace, ale pořád jdeme dál, i když padáme a klopýtáme. Nikdy to nevzdáme. Nikdy. Dokud nám věčnost bude dýchat na záda. Protože legie nesmrtelných válečníků i hordy udatných bojovníků, pochodují vždy a pořád, Světlu vstříc.  Možnost, vzdát to, neexistuje.
Konec hlášení.:)