Je pro mne hodně smutné, velmi smutné, pozorovat lidi kolem. Lidi co nežijí, jen existují, přežívají. Devadesát, devadesát pět, lidí ze sta. Devět ezoteriků z deseti. Vnitřní, duchovní život u nich takřka nebo vůbec ve skutečnosti neexistuje.  Odpojeni od sebe, od své duše, od Boha – Stvořitele-Zdroje-Vesmíru.

Kteří se snaží ulevit bolesti své duše všemožnými způsoby. Od prášků, drog, antidepresiv, hypnotik, sedativ, cigaret přecpaných antidepresivy, alkoholu, marihuanou, přejídáním, závislostí na všem možném. Od nakopávačů nebo utlumujících látek, po adrenalinové sporty, nevěry a nevědomý zvířecí sex, workoholismus, závislosti na internetu, sociálních sítích, na sportu atd.
A nebo se cpát, přejídat… a doslova do svého těla, do tuku zažírat své smutky, bolístky, strachy a traumátka. Sát a po zvířecku žrát v odpojení a snažit se zapomenout. S tím, že se to na tělo nabaluje, v tuku uložený mix všeho. Dokud to člověk ze sebe nesundá, nevypustí to v tuku uložené ven. Disciplína, diety, pokora a soucit.
Plout, plout…plout… Pryč. Zapomenout, utéct aspoň chvíli v mysli. Skočit ze skály a letět a nedopadnout. Na chvíli uniknout tomu tlaku, vyčerpání, depresím a smutkům. Tlakům co na nás všechny klade tento vysávající parazitický, mocenský systém na planetě, řízený umělou inteligencí. Potkávám spoustu z covidového fašismu vystrašených a vyčerpaných lidí. A mnoho lidí, kterým poslední dva roky výrazně zhoršily zdraví, psychiku a dostalo je do závislostí.
Z tohohle všeho je jen jediná cesta ven: odevzdat se Vyšším Silám. Krůček po krůčku se dostat k sobě, spojit se se svou duchovní Silou, předky, s Bohem. Se svou duší navázat konečně kontakt. Užívat si každý den v tomhle lidském těle. Nelpět na čemkoliv pomíjivém, materiálním. Být tady pro druhé, pomoci jim, podepřít je, ale… ne na úkor své energie, zdraví, těla. Vše má své hranice.
Převibrování se do stavu božského vědomí lidi naplňuje euforií, blažeností, štěstí. Absolutně chápu ty, kteří v tomhle stavu v ústraní nemusí řešit obživu a tento zotročující hon za přežitím, penězi, živobytím. Ale, jde to i v našem systému aplikovat minimálně částečně. Ti, Bohem Osvícení pak už je plynou a dělají to, co dělali často před tím.:) My ostatní, v Bohu uvnitř svého těla ( které ve skutečnosti nikdy neexistovalo a jde tedy o obnovení kontaktu svého a do svého Vědomí v sobě = ve VŠEM ) najdeme vše. Ke štěstí a naplněnému životu, nalezení jeho hlubšího smyslu, vede cesta jen přes Boha. V Boha v sobě, který je úplně ve všem stvořeném, ním  a v TOM.