Mám spousty námětů na texty, a psaní, je mým tvořením. Jako někdo zpívá, kreslí a jiný tančí. Před pěti měsíci jsem zrušil Facebook, který je přeplevelen hloupostmi, boji o energii, rozdělováním lidí na proti sobě jdoucí tábory. Portál, který z lidí doslova odčerpává jejich energii, a za kterým stojí nehezké bytosti. I co se týče ezoteriky, duchovna, je pobývání na FB převážně nebo zcela ztrátou času. Jdou tam najít fajn lidi, hledači a to je jeden z mála benefitů.  K tomu ta závislost na sociálních sítích u většiny lidí. Schválně, kolik z vašich přátel, by dokázalo, bez výmluv, že to nejde, protože… své sociální sítě okamžitě zrušit…

Jak říkavala Míla Tomášová: „začátečníci si hrají na mistry, učí a plevelí svými moudry prostor“.  A lidi jsou programování, naléváni informacemi, místo, aby vše objevili ve svém nitru. Kde mají a najdou úplně vše. Jen jít do sebe a v tichu hledat.

Velký jogín, mudrc a spisovatel minulého století, Paul Brunton, který inspiroval i naše mystiky, jogíny: Drtikola, Mílu a Eduarda Tomášovi a spousty dalších na celém světě. Autor asi 29 knih nadčasových informací, napsal v jedné své knize toto:“Biblické tvrzení, že člověk byl stvořen k obrazu božímu je pravdivé, ale tento obraz je v jeho NITRU. Bůh je stále ve středu člověka, stejně jako je člověk stále ve středu Boha.“ A ještě k tomu uváděl svými slovy asi tohle: běžní lidé tuhle myšlenku slyšeli, někteří mockrát, ale nepochopili její sílu a hloubku, když to člověk zrealizuje v praxi.

Ano, tohle je základ praxe všech velkých světců, jogínů, lámů, mystiků, čarodějů, mnichů obého pohlaví. Vystavět ve svém duchovním srdci chrám. Chrám naplněný božským Světlem, moudrostí. Prostor, ve kterém se spojujeme se svou duší, se svým Vyšším Já a hlavně s Bohem-Stvořitelem. A třeba i s Kristem, jakožto spojkou k Bohu, který je nám vibračně velmi vzdálen. To je tajemství meditací a modliteb: jít dovnitř do sebe, do svého chrámu, ne hledat venku mimo sebe.

Ti co dokázali tento vnitřní chrám v sobě vystavět ( a není to zase tak těžké – jen věřit, jít si za tím a dokázat to – a mimo omezení času a prostoru to jde doslova během pár hodin ), zažívají neuvěřitelně euforické a blažené pocity. Není se tedy čemu divit, když jeden z největších lámů poslendních desetiletí v Tibetu, prosil svého mistra, už ve svých necelých 30 letech, o to, aby mohl zbytek života strávit v klidu himalájských jeskyní. Proto tráví různí mniši roky, desetiletí v tichosti svých svatyní, jeskyní, cel. Protože žádný z předmětů materiálního světa se ani kouskem neblíží této blaženosti Ducha.
I běžní, zaměstnaní, v materiálním světě žijící duchovní hledači mohou svůj chrám vybudovat a neustále si ho více zvědomovat.  Pracovat, sedět, ležet, dělat cokoliv a u toho být zároveň duchovním zrakem ve svém Chrámu Světla.
Světlo v těle jde zesílit celibátem. Kdy se sexuální energie v těle mění na světlo. Vše se dá zesílit i vědomým prodýcháváním těla a rozváděním energie po těle. Nádechem procítit božskou energii v sobě – dýchat Boha doslova. „Teď nadechuji božské Světlo a zesiluji to božské Světlo, které už v sobě mám v každé buňce mého těla“. Kdo jendou v životě prožil Boha, stav Jednoty, tka ví, že Bůh-Stvořitel je úplně ve všem a všude a neustále. Jen nás nikdo od dětství neučil to prožívat. Linie mudrců byly církví vyvražděni minulých tisíc let. A ti, co Boha žijí, žijí často v ústraní.  Ti co žijí Boha, většinou netouží po popularitě a pasti ega, nevystupují na ezofestech, netočí ezovidea a jsou šťastni ve svém tichu.
Celibát v dnešní době není u většiny lidí reálný. Myslím ten dobrovolný, ne z nouze nebo zranění citů.  Kdejaká žena vám řekne, že sex neměla roky, protže ji zranil partner a samouspokojení nepraktikuje. Sílu má hlavně celibát dobrovolný, s vyšším záměrem – cestou k Bohu a do sebe. Ten základní, devítíměsíční, by aspoň jednou za život, mohl absolvovat každý z duchovních hledačů a zároveň tím alespoň částečně ovládnout tento nejsilnější lidský pud. Pokud je z Vrchu dovoleno, zažije díky nakumulování Světla v sobě, mystické stavy a…