Jít do tmy na týden, na to je potřeba mít odvahu. Protože ani většina ezoteriků ( natož zbytek populace ) na tuhle velmi silnou metodu koule nemá. A teď si představte, že jste od narození hluchoněmí a neslyšíte a domluvíte se jen řečí těla, posunky, písemným projevem a znakovou řečí. Když hluchoněmý člověk nastoupí na pobyt ve tmě, přijde i o zrak. No, přijde…to je relativní, protože tma je zesilovač senzitivity a otevře se mu jiný druh vidění. Vidění, o kterém věda nepíše a v učebnicích o tom nic nenajdete. Ty světy, možnosti,  jsou tak bohaté, že neznají hranic a omezení. Doslova. Jedna hluchoněmá slečna k nám nastupuje na svůj už třetí pobyt ve tmě. Všechna čest. A můj neskonalý obdiv.

Duchovno nejsou závody, ale… jediné co se na sklonku inkarnace počítá, je práce na sobě. A plody tohohle konání. Před smrtí těla absolutně neřešíte majetek, vzdělání, kariéru a podobné pomíjivé zbytečnosti, ale zvažujete své činy a skutky. A umíráte buď nevědomě nebo vědomě nebo mistrovsky. A mistra dělá výcvik, praxe. Ne kecy, ne řeči, ale činy. Ne, pýcha a nabubřelost ezo začátečníků hrajících si na mistry.  A různé kapry a štiky s neovládnutými pudy, kteří magicky ničí své žáky, uctívače a oddané slepce.

Velcí mudrcové, lamové, jogíni, poustevníci, mniši kteří zahlédli jen maličkou část té krásy a nádhery ve stavu setrvání v ryzí skutečnosti a euforickém blahu, často prosili o jediné: ať mohou zůstat v ústraní o samotě své jeskyně do konce své inkarnace. Kdy jejich duše bude cestovat Vesmíry, tělo bude v blaženém stavu sedět na místě a v tu chvíli nebude pro jejich duši existovat tato omezující schránka. Skořápka pro duši, která ve studené jeskyni, ve tmě, sedíce na zemi roky,  vypnuté požívání i vyprazdňování, přebývá i ve velkém mrazu. Jaký je to rozdíl, o proti různým ezo hledačům „pokročilých“ civilizací, kteří mají problém vydržet ve tmě i pouhých 7. dní. Ač jsou ve své mysli velcí borci, protože přece absolvovali 37 seminářů už a vypily dva litry psychedelik. Jak jsme zdegenerovaní, změkčilí i v tmoucím hotelu s postelí, sprchou, topením, toaletou a dalšími vymoženostmi. A umělá inteligence vládnoucí této planetě z nás udělala výchovou slabochy, co se nedokáží odprostit ani v ústraní od svých starostí, hraček, plánů, rodiny, práce, minulosti a neplánovat budoucnost. Ti moudří a opravdu vidící, napojení ví, že jediné co má smyls je duchovní pokrok, vyčistit svou karmickou zátěž a vědomě zemřít. Vědomě, jak to zvládne jeden, dva, možná tři ze 100. Vědomě, tak, aby věděl už před smrtí, kde bude jeho příští inkarnace, jak se tam dostane. A aby měl co nejlepší podmínky, byl vědomý a napojený už od narození. Nebyl ve vymazání paměti, anamnéze jako většina zotročených, bloudících a odpojených od své duše – lidí. Kdy mudrc ví, že jeho žena, máma, děti, kamarádi..tihle všichni jsou jen další herci..kde jejich duše také hrají tu roli maňáska, ale jinak je každá duše ve hře jen sama za sebe. Se svými inkarnačními plány, směry, cíli. S plánem napravit v této inkarnaci to a ono.
O tomhle by se dali psát romány, ale proč ztrácet čas něčím tak pomíjivým a marnotratným k naplnění ega klouzajícího na povrchu Bytí. Možná, snad, jako memento, předání jiným… Tak jako je spoustě těch mudrců nakonec zakázáno v ústraní setrvávat a jsou svým učitelem, průvodcem poslání zpět mezi lidi, předávat své učení.
Ta jako třeba velmi soucitný lama, obr mezi Tibeťany, ctihodný lama Dilgo Khyentse Rinpočhe. Mistr mistrů napříč liniemi, který když zemřel, ty světla a energie byly viditelné i nevidícím.
Ve videu od 8:30 minuty,  říkají: ve 13ti letech pocítil touho odejít do meditačního ústraní, když se mu začaly zvědomovat vzpomínky na stavy blaženosti v ústraních v minulých inkarnacích. Ty zažila řada  z nás, ve svých minulých životech a zrovna v této chvíli, když se ve videu ponoříte do síly toho textu, tak cvak a budete zrovna tam, v tom vědomí prožitky kdysi dávného a nyní oživeného…Krásné energie a vibrace. Paráda.
Svým rodičům tehdy napsal dopis: „Tatínku a maminko, zůstaňte ve svém překrásném domě, váš syn touží místo toho po prázdných jeskyních. Přeji si ponechat jen příručku o meditaci. Vaše usmívající se tváře budou navždy se mnou. A pokud jednou dosáhnu duchovní realizace, splatím vám velkou laskavost, kterou ke mě chováte.:
V následujících 15 letech Khyentse Rinpočhe meditoval v mnoha jeskyních, často celou zimu zasypaný sněhem. Po mnoha letech meditace prohlásil, že chce strávit zbytek svého života na opuštěném místě. Ale jeho učitel nesouhlasil:“ nastal čas, předat dalším lidem vzácná učení, které jsi obdržel.“ Své první velké učení předal 2 000 jogínům v provincii Kham. Trvalo 6 měsíců.
No..a realizoval a své rodiče vytáhl v okamžiku jejich smrti velmi vysoko. Mnohem dál, než by se sami mohli dostat. Vytáhl je do světů nad astrálem a odebral jim na vlastní záda kus jejich karmy. V soucitu, lásce a milosrdenství Buddhů.
Vzor práce na sobě, se sebou a pro druhé.