Strachy

dej si pozor ať…

dej si pozor na…

Dávej na sebe bacha. Pozor ať si neublížíš.

Bojíme se smrti, o tělo, o majetek. Bolesti. Bojíme se, že nám bude partner nevěrný, že nás opustí. Že mu nebudu dost dobrá a najde si mladší.

Že dostanu špatnou známku ve škole. Že nám to budou rodiče vyčítat. Protože pak nebudeme dost vydělávat a neuspějeme v akademické hře.

Že o něco přijdeme. Že budeme umírat v bolestech a dlouze. Že si nenajdeme partnera.

Bojíme se výšek, pavouků, hadů, zlých lidí. Násilí. Létání, potápění, žraloků. Samoty. Injekcí, zubaře. Démonů. Neznáma. Tmy. Chudoby.

Bojíme se o kariéru, a že nás vyhodí těsně před důchodem.

Bojíme se, že zůstaneme na stáří opuštění. Bojíme se o děti, rodiče, blízké. Bojíme se, že se jim něco stane, že budou umírat v bolestech.

Bojíme se a bojíme.

Bojíme se, že se bojíme.

Co s tím? Dá se s tím něco dělat? Dá se nad to povznést? Je dobré se nebát? A je dobré se bát?

Strach je jen pocit. Jdi za to. Za tu bublinu, říkal mi o svém zjištění kamarád šaman. V Amazonii ho nechávali plavat mezi piranhemi, krokodýly. Strávit noc v jeskyni s 9 metrovou anakondou, co zabila nějaké lidi. Chodit noční džunglí plnou šelem, a třeba i po jaguáří stezce, kde se objevovaly čerstvé stopy. Člověk se pak konfrontuje se svým strachem a postaví se mu. Jogíni a Svatí, říkají, že neexistuje tělo, mysl ani nikdo, kdo by se bál. Protože nikdo a nic tady není. Po prožitku Osvícení, se něco nahraje na náš vnitřní disk a už je to tam napořád. Ale… ani trvale Osvícení nežíjí na této planetě na obláčku, a často se před veřejností schovávají co to je možné.

Co pak mi běžní smrtelníci? Jak se se strachem vyrovnat? Žít. Nelpět na ničem. Kdo nelpí a je povznesen, tomu je jedno, co si o něm ostatní myslí. Tím, že na sebe neklade nároky…netouží po kariéře, vyniknout, eliminuje spoustu strachů. Ale strachy, to je věčné téma.

Zvířata volí v kritické situaci útěk nebo boj. Když už není kam utéct, bojuje se na život a na smrt. I lidé jsou tak trochu zvířata.