Dal jsem sem před pár dny text o tom co náš čeká ve hmotě. Příští měsíce, roky. A jak se na to připravit, jak tím snadněji proplouvat. Není to nic hezkého. Psal jsem o tom roky. Tak kdo to četl, ten ví a třeba je stejně jako my připraven.

Ptal jsem se pár lidí ( těch co měli aspoň trochu potenciál dostat se daleko ), které jsem provázel pobytem ve tmě:

„Co všechno jsi schopen ( schopná ) pro svou duchovní cestu obětovat, odevzdat změnit?“
Aby jsi měl/měla šanci dojít už v této inkarnaci k Osvícení nebo mít tu další aspoň výrazně pokročilejší. Aby jsi měl šanci už v této inkarnaci výrazně vyčistit svou karmu a stát se člověkem napojeným, vědomým, osvíceným.
Našel se mezi oslovenými někdo, kdo to myslí se svou cestou k Bohu vážně a je schopen nelpět na hmotném, vztazích, materiálnu a čemkoliv dalším netrvalém, výměnou za to věčné? Nikdo nebyl připraven dělat změny.
95 duchovních hledačů ze sta chce vylepšit svůj materiální život, vztahy, tělo, najít partnera, lepší práci. Vylepšit svůj sexuální život, víc vydělávat = tohle vše je pořád jen a  jen materiální hojnost = hmota. Jenže, pokud chcete cestovat a více žít ve světech nebeských ( a zároveň žít blaženost, štěstí a euforii i v těle a životě lidském ) je třeba nelpět na ničem světském a hmotném. Být nad vším. A zároveň nebýt paralyzován strachy a traumaty jako většina.
Jak je společnost víc a víc nemocná, tak i v českém duchovním rybníce je víc a víc rozbitých lidí.  A i k nám do tmy jezdí víc odpojených, rozbitých lidí. Nic radostného to sledovat.