I ve vězení jsou dva druhy lidí. Malá skupinka je i tam šťatsná a jde jiným směrem než stádo, protože štěstí je stav mysli. Jako mnich, láma, poustevník jsem žil nejkrásnější, nejnaplněnější životy – a to jsem třeba žil v jeskyni, v obrovském mrazu, měl jsem jen nějaké roucho. Někdy polorozpadlé, smrdící. :) Někdy jsem několik dní nejedl. Ale…žil jsem v tak silném spojení s Bohem, že jsem patřil mezi ty nejšťastnější a nejblaženější na planetě. Komu se podaří spojit s Bohem a je si vědom nebeským zákonů a dodržuje je…A Boha a lásku k němu dá na 1. místo i před své blízké, ten nikdy nemá nedostatku. V ničem, nikdy a nikde.:) Bůh své věrné neopouští. Nikdy. A lecos z jejich karmické zátěže jim odpustí. Uff, zase to moje ego exhibuje.:) Dostal jsem nařízeno, že pokud chci to – co není z tohohle světa, přenést do této inkarnace…. i s některými dary, co jsem si připravil v pokročilejších vtěleních, pro svou duši v těle Mirka, musím více času trávit v ústraní a hlavně mimo energii vyčerpávající internet. A nehonit si ego na FB.:) Dnes jsem si krásně zameditoval a přenesl se do modlitebny u České Lípy, kterou jsem si zároveň vizualizoval i kolem gauče tady při meditaci.:) Hezké to bylo. Jak říká jedna paní ze Slovenska, co k nám jezdí na pobyt ve tmě: vzhůru do práce.:)
Koneckonců, skvělá kniha Jacka Londona: Tulák po hvězdách je už více než 100 let stará… a vypráví příběh o vězni, kterého ani svěrací kazajka a mučení nedonutilio kapitulovat a jeho mysl byla svobodná, šťastná při astrálním cestování a procházení minulých inkarnací, životů. Kniha je i na ulozto.cz