Společnost je tak vyspělá, jak se dokáže postarat o své umírající.
A nemyslím tím zdravotnickou péči, ale profesionální pomoc s odvedením umírajícího do Světla – do jiných světů. A v tomhle kontextu jsme na tom v naší zemi, stejně jako zbytek „civilizovaného“ světa, velmi špatně. Na této planetě jsou desítky, stovky milionů neodvedených duší. Ty se různě přivtělují na lidi, odsávají je o životní energii a takřka každý na sobě jednu nebo více těchto duší máme. Fyzická smrt je přitom přechodem do Vyšších světů, shledáním s blízkými dušemi, zbavením bolesti a omezení těla, opuštěním této zaostalé civilizace a planety. Pro vědomé je tento přechod radostí a těší se na něj celý život na vědomé či nevědomé úrovni.
V České republice zemře každý rok asi 110 000 lidí. Většina v nemocnicích. Jen 3% umírajících zemřou v hospicích, kde je mohou navštěvovat jejich blízcí a být s nimi do konce.
Někteří zemřou doma v osamění. Ti co mají větší štěstí, zemřou doma v okruhu svých blízkých. A je to v lásce a usmíření. Čistí se během toho někdy i některé celoživotní křivdy ( často jen kvůli hloupému majetku ), odpouští se vzájemně. Tohle vše je super. Bohužel ani tohle většinou nestačí. Jen málo umírajících je totiž tak duchovně vyspělých, a jsou tak staré pokročilé duše, že se dokáží odvést sami.
Každopádně, velmi tady společně se svými průvodci. Velmi u nás chybí odborná pomoc umírajícímu, ze strany pokročilejších převaděčů duší. Mistři na tuhle práci jsou Tibeťané. Kdy si rodina pozve mnicha, lámu, který i několik dni, pomáhá duši umírajícího se všemi přechodovými fázemi a s co nejčistším průběhem odchodu duše do Světla.
Člověk s vyčištěnou karmou umírá rychle a bez bolesti. Mistrovská smrt je dokonce taková, že se i v den smrti postará sám o sebe, funguje mu tělo i mysl, rozloučí se a v klidu a bděle odejde do jiné reality. Platí zde jasné pravidlo: člověk s čistou nebo skoro čistou karmou, umírá rychle a takřka bezbolestně. Druhy protipól je pak člověk s těžší karmou, který umírá v bolestech řadu let. A stále mu běží hlavou jeho špatnosti. Komu všemu ublížil, koho okradl a podvedl či dokonce horší věci. A má strach, neuvěřitelný strach, z toho co se bude dít. Zjišťuje, že majetek, rodinu, tělo, vše tady nechá a odejde s prázdnou. O to větší je pak pocit viny, když přemítá, že kvůli nějakému baráku, konal tolik zla.
Cílem odborné pomoci převaděče, je zbavit umírajícího všech strachů z toho co začne viděl, jak se mu otevře vidění do astrálních světů, vysvětlit mu, v jaké fázi, procesu a oblasti se aktuálně nachází, a doprovodit jeho duši do co nejvyšší možné oblasti. Ti co umírají déle, a jejich stav je vážný, mají průhledy do astrálu již několik měsíců, let před samotnou smrtí.
Tibeťané používají třeba Phowu nebo i jiné nauky. Pošlou umírajícímu světlo ( jde to i na dálku, ale není to ideální ), vymístí své vědomí z mateřského středního kanálu, odříkávají mantru atd., a bytosti z linie převaděče, duše dávných lámů, různí pomocníci, ochránci, vezmou duši umírajícího a táhnou ji do nejdále do Světla, kam to jen jde. Na maximum povoleného limitu – dle vyspělosti umírajícího. Velmi pokročilé duše skonči až v Království nebeském nebo v různých pokročilých světech, Devačhenu, Čistých zemí Velké radosti, ty méně pokročilé třeba ve vyšším astrálu, v nižším…Různí šamani nebo astrálně pokročilí jedinci, pak zvládnou celý proces sami a doprovází umírajícího celý proces sami a jen se svými pomocníky z jiných světů.
Takto odvedeným, to dává obrovskou pomoc a výhodu proti zbytku populace. Velkou řadu výhod pro další inkarnace a velmi to urychluje učení duše.
I u nás máme, odhaduji 5 000 – 15 000 převaděčů, kteří tohle umí na různé úrovni. Což je poměrně vysoké číslo a stačilo by, kdyby každý takový pomohl kromě sebe a své rodiny, třeba jen 100 dalším lidem za svůj život tady. Narození do hmoty, miminka, provází radost. Přitom jde do vězení hmotného těla a na planetu, kde každý den zemřou tisíce lidí hladem, žízní, na vyléčitelné nemoci, na nemoci vzniklé ze špatné stravy a z wifi ozařování, z elektrosmogu, v lokálních válkách. Rodí se sem vyspělejší a vyspělejší duše, jak zde přituhuje a probíhají silné transformace na planetě. Aby to tady zvládli. Ještě větší radost a oslavy, by, ale měla provázet umírající, aby odcházeli do Světla v radosti, v lásce a vědomě. Za mne osobně: odvést své blízké do Světla, je to nejvyšší co pro ně za jejich celý život mohu udělat. Musím na sobě tedy ještě hooodně zapracovat.:) Abych je dostal co nejvýše a u rodičů pak, možná i přebral kousek jejich karmy a ten pak vyčistil za ně, než bude dovoleno i mě, za cca 46 let, opustit tohle tělo.