Existují lidé, kteří vážně onemocní a doktoři jim dají dny, týdny, měsíce života… A oni se vzdají hmotných statků ( rozdají majetek rodině, cizím ) a odchází do ustraní, na samotu, na chalupu… Vezmou třeba batoh a vyrazí na pouť k Bohu . A odevzdají se Bohu, Zdroji, Absolutnu a odevzdají se doopravdy. Poprvé a na vždy v tomto životě. Někteří na věčné časy, s přesahem inkarnací, ale v každé nové to musí po anamnéze obnovit od nuly…
U těch co na sebe v absolutním soucitu, ke své nevyléčitelné nemoci, berou i utrpení druhých, jejich nemoci a těžkosti, často dochází k zázračnému vyléčení.. přes pochopení a hlavně žití vesmírných zákonů. Soucit je silný doktor. Silnější ve fyzickém těle neexistuje.
Převrátí se jim život naruby a oni změní hodnoty, které celý život uznávaly. A začnou pomáhat lidem kolem sebe, protože už ví jak Vesmírné zákony fungují. Dostali varování, zvládli to a žijí nový život. Dostali druhou šanci. Tím, že si ke své nemoci, v soucitu a milosrdenství naložili i nemoci a utrpení ostatních = výrazně očistili svou těžkou karmu. A člověk s čistou karmou nemá nevyléčitelné nemoci… Pokud si je vědomě nenaloží jako obětování pro druhé… tedy zase odevzdání se v soucitu ostatním…
A tihle zázračně vyléčení, pak rozdávají majetek, pomáhají chudým, nemocným. Jejich rodina si o nich myslí ( a říká jim to nebo jen za jejich zády ) že jim přeskočilo a skřípou kvůli ubývajícímu majetku zuby. Ale oni – s Bohem nyní vstávající i usínající, ví, že si nic z této inkarnace neodnesou… Ví, že po nich zůstane jen opuštěné tělo, které ošetřovatelé umyjí od tělesných tekutin, jak mu povolí všechny svěrače.. a odvezou ho na kremaci do pece… zatímco jejich duše už bude ve světech světelnějších…