Soběstačné bydlení… díl 2.
Na můj předchozí text byly vesměs negativní reakce, tak k tomu ještě něco dopíšu.
Sám mám svůj dům u lesa, studnu, přísuny potravin atd., nemám tedy v plánu se do nějaké komunity stěhovat, něco stavět a na něčem vydělat. Mohu jí, ale nějak pomoci a dokáži propojit lidi. Kdyby se, ale časem zhoršila situace, i u nás můžeme přivítat další lidi.
Pro někoho může být tam změna naplněním posláním udělat něco pro druhé a něco co po něm zůstane.
A hlavně mám kolem sebe dost lidí, kteří se chtějí vrátit k přírodě, pomáhat jí a zdravěji jíst, pít a žít. A také snad 10 lidí, rodin, párů, kteří aktuálně hledají nějaké hezké místo, kde by si postavili bydlení. Někteří mají peníze, někteří by to řešili hypotékou, někteří jsou zatím ve fázi plánů a snů, protože na hypotéku nedosáhnou. A ti co hledají, hledají někdy i déle, protože trh je hodně rozebrán.
Myslím si, že v každé komunitě je nutné nějaké vedení -jádro a není možné, aby všichni měli rovnocený hlas. Z toho s pak stává anarchie a nebo vznikají třenice. Argument, že se lidi nesnesou je samozřejmě platný, ale i nejlepší kamarádi, kteří se spolu vídají 20 let takřka každý den, mohou být zítra nepřátelé. No a? Kdo nic nezkusí, ten nic nezkazí.
Pokud třeba Jan má stavební firmu a umí stavět domy a má nějaké finance a spojí se se třemi dalšími, kteří založí společně s.r.o. Vloží peníze co mají, vymyslí projekt, zbytek půjčí. Vyberou a koupí velký pozemek a naplánují co se bude stavět. A jaká pravidla budou pro zájemce o vstup.
Ví, že rodina Petra chce dům o 4 pokojích, rodina Pavla dva pokoje, Jan je sám a stačí mu 2 místnosti. atd.
Ví, že by chtěli vybudovat jednu společnou velkou kuchyni a jídelnu, místnosti na skladování, sušení, zamražení potravin, sklady. Velkou prádelnu. Místnost na jogu a také knihovnu. Studovnu. atd. Určitý výměr luk, polí, lesa. Větrnou elektrárnou k soběstačnosti komunity. X vyvrtaných studní s čistou vodou.
Ta základní skupina určuje pravidla komunity. Schvaluje nové členy, …ve smlouvách je přesně definováno kdo a co a jak. Jakmile někdo chce vystoupit, tak komunita nabídne jeho podíl někomu jinému v pořadníku zájemců. Účetní komunity přesně stanovuje velikost jednotlivých podílů. Když třeba vstoupí 20 letá Jana, která stejně jako partneři Zdeněk s Petrou nemá ani Korunu, od komunity dostanou k užívání svobodárnu ( pokoj se sociálkou nebo se sociálkou na patře – kuchyni, prádelnu mají společnou – v sekci startovacího bydlení, za které jsou velmi vděční mimochodem ), za který platí komunitě určitým objemem práce měsíčně ( a hodiny navíc jim účetní komunity připisuje na konto k odkupu té místnosti, bytu, domu ). Za 2 roky Jana odchází a na kontě má 260 000 Kč, které ji komunita vyplatí ze společné kasy. Koneckonců, kolik může stát takový 20m2 byteček bez kuchyně, sociálky nevybudovaný na zisk, ale pro lidi? 150t, 200t, 250? Místo garsonky 20m2 v Praze za 3 000 000 na 30letou otrockou hypotéku?
Dá se zkrátka vymyslet spousta variant.
Výhodu takových skupin, širších rodin, komunit, vidím v hlavně v tom:
nezadluží se tolik protože:
30 lidí v komunitě nepotřebuje 20 aut, ale stačím jim třeba aut 7 sdílených. Takový leasing, to je také tlak na psychiku.
nepotřebují 10 traktorů po milionů, na kterých si vylámal zuby kdekdo začínající s rodovým statkem, ale třeba jen jeden pro všechny .A silnější a výkonnější. Ne hrc prc co na něm stráví 5x delší dobu a 6 x ročně je na opravě.
Vždy je snažší uvařit pro 50 lidí 3 chodové menu než 15 rodin vařit zvlášť.
Je jednoduší mít v komunitě 4 stuny po 200 000 Kč, než jich vrtat 20 za 4Mil.
Nepotřebují trávit na poli a u zvířat 15 hodin denně, ale vzájemně se vystřídají. Rodin co se přestěhovali na statek a pořídili zvířata a x hektarů půdy není za 30 let od revoluce málo. Hodně z nich už je z toho pryč, protože přepálili tempo, strhali se. Přitom kolik hektarů stačí k obživě 4 členné rodiny? Jeden, dva? Tak proč se ničit na patnácti.
V komunitě lidé mění práci a střídají se: jeden den Petra vaří a umývá nádobí, další den třeba vyrábí hrníčky, třetí den dělá na zahradě… Neztrácí čas ježděním do práce, na nákupy. Vožením dětí do školky, školy. Jana bývalá učitelka zase vzdělává 12 dětí v komunitě. Dana kuchařka ráda vaří ze zdravých surovin pro všechny.
Někteří psali, že do tohohle by je donutila jen zhoršená situace, doba, ale…doba se zhoršuje přátelé…a kdo není úplně odpojen, ten se snaží o soběstačnost. Pro mne je indikátor nastupující ekonomické krize, ve fázi, kdy už to nejde oddalovat, rostoucí cena zlata na trhu. A zlato poslední měsíce rychle roste. Banky ve Francii a Německu potřebují sanace. A pak je tu přepálený trh, který nejde do nekonečna sanovat tisknutím balíků eur každý den.
Každopádně, průměrná česká strhaná žena pracuje 15 hodin denně. Cesta do práce, 8,5h tam, cesta z práce, nákup, učení s dětmi, vaření, úklid atd. Jaká by to pro ni byla paráda, kdyby ráno vstala, zacvičila si, 5h denně pracovala pro komunitu, nemusela nikam cestovat za prací, nemusela vařit ani učit se s dětmi, nakupovat… Jiná žena si zase ponechá svou práci lékařky, která ji naplňuje, ale jako benefit má postaráno o děti, stravu pro její rodinu, nákupy a žije na hezkém, čistém místě a komunitě přispívá nějaký měsíční poplatek ze svého platu.
Ano, vždycky bude někdo parazitovat, tka bude odejit.
Vždycky někdo bude chtít po čase odejít, tak bude s láskou rozloučený a vyplacený.
Vždy někdo bude živelný rebel, tka to zkusí jinde nebo se změní ve prospěch ostatních. Vše má řešení.
Vše je zkrátka úhel pohledu a nikdy se nedá říct: to nefunguje, dokud to nezkusíme.


Díl 1:)

Jeden vizoonářský:) Který jsem řešil před časem s přítelem H. H..:) Kterému by tohle vyhovovalo a dokázal by to zorganizovat.
Divím se, že ČR a na Slovensku není více soběstačných komunit. Kdy se třeba 3 – 20 rodin, samostatných jednotek z větší části vydělí ze systému a …
Společně zakoupí pozemek a postaví obydlí a společné prostory daleko levněji v synergii. Každý dělá co umí, hospodaří společně, vaří společně…
O děti všech se starají a vzdělávají je, ti co k tomu mají dispozice. Není třeba tedy vozit děti do školky a na ZŠ, kroužky.
Někteří vaří pro všechny. Jiní uklízí všem. Další pracují na poli a jiní jsou řemeslníci. Stravu si ve velkém vypěstují, zbytek nakoupí velkoobchodně za levnější ceny.
Někteří něco vyrábí v dílně, jiní tvoří umění na prodej. Peníze jdou do společné kasy, v rámci komunity nikdo nikomu neplatí. Auta sdílejí. Stačí tedy jeden traktor, a jen několik sdílených aut. Jedna velká kuchyně a jídelna, prádelna.
Ti více duchovně pokročilí v komunitě učí ostatní. I na tohle mají společný prostor, cvičebnu.
Nepotřebují trávit tolik času na internetu, protože je kolem stále dost stejně naladěných lidí. A kdo chce být sám, ten si zaleze do soukromí.
Za přebytky z úrody, výrobků se platí společné nákupy, benzín, internet, telefony. Systému stačí uhradit jen zdravotní pojištění a daň z nemovitosti. Výrazný příjem mají i z různých seminářů s učiteli z celého světa, kteří k nim rádi jezdí. A něco i z ubytování v domě pro hosty.
Když se nějaký jedinec, rodina rozhodnou komunitu opustit, jejich podíl vyplatí další zájemci o vstup.
Komunitní život, směnný obchod službou, zbožím zbavuje lidi otroctví. Není třeba vlastnit auto na leasing. Není třeba ztrácet hodinu denně v kolonách v autě. Není třeba vozit děti do školy a na kroužky. Není třeba stát ve frontě v obchoďáku. Není třeba strávit cestou do práce, z ní a v ní 10h denně, když k obživě stačí hodiny 3. Není třeba být dál otrok bankovního systému.