Silný text

Dnešní téma je : nepromarnit další inkarnaci a duchovně se posunout co to jde. Nebo aspoň o kousek, kus. Dát tomu srdce, jít Cestou Srdce. Protože cesta co nemá srdce je …

Člověk by neměl marnit čas a dobrou karmu a hloupě si nechávat na duchovní cestu prostor až ve stáří. Duchovní cesta stojí mnoho energie, není proto moudré odkládat ji na dobu, kdy je energie méně, tělo bolí víc. Klidné tělo = klidnější mysl. Meditace, když tělo bolí, je náročnější. Pokročilé stupně meditace jsou s otevřenýma očima a v běžném životě.  Jak říkají moudří:“ mládí, zdraví svěžest dáváš světskému a pro Boha si necháváš zbytky ve stáří?“

V učení Nagualů se říká: když se narodíme, dostaneme do vínku určité množství energie ( od rodičů dostanou nejvíce energie prvorození potomci. Další v pořadí dostávají méně síly, energie od obou rodičů. Také záleží na tom, co je naše duše zač a co už má v jednotlivých inkarnacích za sebou. Podle toho má množství Síly. Další Sílu pak čerpáte od své duchovní linie, praktikami atd.) Většina lidí v anamnéze svou energii, sílu promrhá na světské věci. Podlehne programování mysli ve školce, ve škole, od rodičů ( které naprogramovali před námi ), v médiích. To klasické: buď co nejposlušnější otrok. Dobře se uč, měj co nejlepší práci, vydělávej co nejvíc, měj více majetku než vrstevníci a sousedi a kolegové. Ožeň se, zploď děti, vychovej je ve stejném programu co žiješ sám a v důchodu co nejdříve zemři, ať nezatěžuješ systém. Jídlo, spánek, práce, sex, jídlo, spánek, práce a pořád dokola…. A ať si to zlehčíš/ztížíš: opij se, zhul se, utlum se, odreaguj se, existuj, přežívej, zkus i žít, ne jen přežívat. Hlavně buď poslušná ovce ve stádě. Jak příznačné pro dnešní dobu: lidé jsou zrychleně zbavováni svobod, Evropa je cíleně ničena, stěhování národů dávno začalo, Covid totalita je nachystaná za rohem, umělá inflace zbavuje lidi úspor, ale většina z nás mlčí a dál platí předraženou elektřinu, podřadné jídlo, a přežívá z měsíce na měsíc. Źe se Tě to netýká? Tak se z nadhledu podívej, co zrovna ty žiješ, s kým žiješ, co žiješ, jak žiješ? Jsi šťastný? Jako opravdu šťastný, šťastná? Co Tvé dětské sny o tom co budeš žít, splnily se? Kdyby jsi věděl, že dnešní noc je Tvoje poslední, stál ten život za to? Když koukám z výšky vy-děleně na Míru, také to často není festival božské radosti a tryskajícího štěstí.:)  Ale konec her na pravdu a realitu našeho Bytí a žití.

  Tím, že většina lidí promrhá svou energii, sílu na světské věci, má té síly tak málo, že ani nemůže ZŘÍT, co se děje uvnitř jejich těla a kolem nich. A jak říkají toltékové: člověk pak zemře tak hloupý, spíše ještě hloupější, než se narodil. Tohle téma, kdy většina lidí prozře těsně před smrtí a lituje další promarněné inkarnace… je rozšířené převelice, a je velmi smutné. S nedostatkem síly, promrhané na světské radovánky, krysí kolečko k obživě ( a také s nedostatečnými ochranami těla, kdy potrhané astrální tělo z alkoholu, neodborných rituálů, drog, Marihuany atd.  a díry v aurě, způsobují to, že většina lidí je odsávána přivtělenými dušemi a dalšími bytostmi, k tomu ucpaná sušumna, nefunkční kundalini atd.), je velmi těžké až nemožné vidět světy kolem nás. Jemnohmotné bytosti, energie, zřít budoucnost, minulost. Proto se většině lidem příběhy chaptajů, čarodějů, léčitelů, šamanů, nagualů zdají plácáním a bláboly. Kdyby měli dost energie na dohlédnutí dát, koukali by s otevřenou pusou a vzdychali: to není možný, to není možný…to je úžasné co je kolem nás a v nás.  A co ta mimozemská loď v šesté dimenzi nad Brnem…A ten skřítek co pochoduje od potoka. Ten je super.:)

Čarodějové dávají svému životu smysl, cíl, řád, disciplínu a jdou si vědomě pro Poznání a k vědomému ovládnutí svého života. Kdy hlavním cílem je vědomá smrt a přejít na druhý břeh vědomě, natrénovaně a s klidným úsměvem. Zatímco běžný člověk se smrti bojí, v okamžiku smrti fyzického těla neví co se bude dál dít a kam ho jeho astrální tělo přenese.

Všechny naše dobré a špatné skutky se nám vrátí a musí příčinou dorovnat následky.

  Obrovskou motivací na Cestě k Bohu jsou mi různé duchovní a mystické zážitky, vhledy. Ty stavy jsou tak povznášející a silné, že cokoliv světského je vedle toho jen opar mlhy, iluze a ztráta času. Proti Cestě k Bohu jsou jakékoliv pudy, hry, zájmy, koníčky je mrháním energie a naší síly. Je mi úplně jedno, kdo si co o mě myslí.:) Jediné důležité je zabrat na duchovní cestě, posunout to c nejdál to půjde. A k tomu jen zajistit potravu pro tělo a místo pro žití těla.

Zkrátka k Bohu vede přes velkou pokoru, soucit a ctnosti srdce. A také: plné odevzdání se Bohu a přijetí všeho, co nás na naší Cestě s Bohem v  srdci potká. ♥