Čím méně nás ovládají nenaplněné touhy a přání, závislosti, pudy a destrukční jednání, tím více jsme svobodní. Je nám jedno co si o nás myslí kolegové, sousedi a rodiče. A „kamarádi“. Opravdoví kamarádi nás vždy budou brát takové jací jsme, jinak to ani kamarádi nejsou. To, co si o nás myslí druzí, ještě nikoho šťastným neudělalo.
Až odhodíme tu masku, kterou musíme hrát před okolím, můžeme se pořádně nadechnout. Nepotřebujeme se honit od rána do večera v práci, aby jsme si koupili lepší auto než kolega ( nevědomý, odpojený otrok svého okolí a programů, které ho melou od jeho dětství ) a ani nepotřebujeme mít stejně velký dům jako sousedi závislí na alkoholu a antidepresivech. Jediné co má smysl je čas strávenými s lidmi, na kterých nám záleží. Rodina, kamarádi a zase rodina.
A dělat to co chceme my sami ze srdce a ne to co musíme kvůli okolí a živobytí.
Když člověk zjistí, že může pracovat daleko méně a mít o dost více volného času… protože přestal kupovat nesmysly a utrácet za blbosti, zjistí, že to nejcennější co má je jeho čas a energie.
Schválně si zkuste projít svůj dům, byt, botník, šatník, šperkovnici, garáž, předimenzovaný dům a podívat se kolik krámů vám tam leží zbytečně a jaké obrovské množství času a  energie stálo vydělat si na tyto zbytečnosti. Někteří se pouští do minimalismu, kdy zbavení se zbytečností kolem sebe, pomáhá i více osvobodit zajetí mysli. A pak se cítí lehčeji, radostněji, zbaveni části dalších okovů. S možnosti se více nadechnout. Nejšťastnější lidé na této planetě jsou ti, kteří mohou svou silou vlastnit cokoliv materiálního, ale vlastnit to nepotřebují a zároveň v sobě mají tolik duchovní síly, že ji mohou rozdávat kolem sebe a ze sebe.