Zkuste si sednout nebo lehnout a pozorujte to tělo. Schránku, vozítko vaší duše, z pozice svého vědomí,  to vaše  známé Já jsem. Nejste smrtelné tělo ani nejste mysl a osobní identita… Rozpomeňte si na to, že jste ryzí vědomí, které je všude a ve všem a jakožto božská stvořitelská energie jen to tělo a konstrukty mysli pozorujte. Jak se více a více ukotvíte v tom, že nejste tělo z masa a kostí, ani mysl, ego, ale jste nesmrtelná duše a nad ní bezhmotné vědomí…
Čím častěji to budete provozovat a pak už nonstop žít, Začnou se vám otevírat světy, možnosti a dary těch Vědomých si, díla Boha. A stanete se Bohem v Bohu.
Nejsme tělo ani mysl, jsme vědomí. Když praktikujete meditace, modlitby, mantry a jiná cvičení, buďte u toho zároveň pozorovatel z úrovně ryzího vědomí. O tomhle by se dalo debatovat hodiny, spíše dny, ale těch pár řádků k praktikování stačí. Není třeba přestávat žít světský život, aby se kdokoliv mohl dostat duchovně daleko. Vše je o disciplíně a každodenní praxi. I kdyby to bylo jen 2 x 10 minut denně. Pravidelnost  a poctivost dělá mistry.
Jsem v této úžasné praxi teprve pár letý začátečník, ale jsou to hluboké transformační stavy, ve kterých bych nedokázal řídit auto a být bdělý silničního provozu.:) A stejně jako všechny duchovní úrovně, které už naše duše v nějakém vtělení dosáhla – je o to rozpomínání se – na to, co už jsme uměli a umíme. A jen jsme to anamnézou, dočasně zapomněli.