Proseb – modliteb = proseb k Bohu – Stvořiteli, té Supersílé co stvořila všechno a všechny a všude, není nikdy dost. Čím více se s touto silou spojíme, čím více se jí odevzdáme, tím blíže jsme ke splynutí s ní – a k ukončení své oddělenosti.
Neexistuje jiná cesta k najití smyslu života. Protože jen cesta k Bohu a spojení v něm člověka naplní absolutní láskou, smyslem a blažeností. Smysl života nejde nalézt ve vztazích, zážitcích ani v ničem materiálním.
Jogíni ducha dělí spojení s Bohem na různá stadia:
Nejdříve se vám zdá, že jste od Boha odděleni, pokládáte se za jeho oddaného služebníka.
Ve druhém stádiu se cítíte být Boží částečkou, ale pořád vnímáte omezení svého těla a vnímáte své oddělené vědomí od něho.
Třetí stupeň, tam už JSTE JÍM, jste TO, jste ON, jste jedna bytost. Jste Bohem ve svém srdci a nejen tam. Jste Tvůrce.
Ti s Bohem nejvíce spojení, kteří sami jsou Bohem a mohou konat TO, co je běžným lidem zatím odepřeno, neplýtvají svými prosbami ani na vlastní vyléčení. Občas poprosí za Boží milost pro druhé a těm je uleveno. Nevydělené z Jednoty ne-vyciťuje nic z Jednoty nesourodého, vybočujícího. Mudrci, proto přijímají bolístky těla a jeho stárnutí, přirozeně, a plynou s Proudem života a svého Bytí. Ono jim stejně nic jiného nezbývá.:) Tak proč ztrácet energii něčím, co změnit nejde a upravovat něco, co je stejně pomíjivou, dočasnou iluzí.:)