Ti nejlépe vycvičení, sedí u umírajícího, komunikují s ním a zároveň jsou vytělesnění ( vysoký stupeň astrálního cestování, kdy je fyz. tělo plně vědomé, v pohybu ( místo umrtvení v leže, sedě ) a plně vnímající a zároveň je tento člověk i plně vědomě v astrálu – pracuje vědomě v jiných světech, dimenzích ) a v astrálu provádí duši zemřelého různými bardy, světy, stavy. Je fajn, že i u nás probíhají různé meditace na vlastní smrt, příprava na ni a tohle téma přestává být tabu. Lidé studují inspirativní knihy: Tibetská kniha mrtvých, Egyptská kniha mrtvých a spousty další dostupné literatury. Každý má strach ze smrti. Dokud jej neovládne. Nezažije třeba vytělesnění z těla, kdy vidí, že je opravdu nesmrtelná duše zavřená v tělesné skořápce a smrtí těla nic nekončí. Čím dále jsou lidé od duchovní práce na sobě, čím větší jsou materialisté, kteří dokonce tímto pohrdají, tím větší strach a panika je zachvacuje v době umírání. Někdy dlouhého a bolestivého. Kdy zjišťují, že kvůli hromadění majetku udělali spousty špatností, zla a někdy i násilí.
Opakem jsou ti na sobě pracující, v harmonii s Vyššími světy, Bohem, Absolutnem, Supervědomím, kteří čistí svoji karmickou zátěž pomocí druhým a na vědomou smrt se připravují a vědí, že si z tohohle vtělení neodnesou nic, kromě čistoty své karmy a nových vědomostí. Tělo, vztahy, majetky tady nechají, skutky a činy a jednání, si odnáší dál…