V celém Vesmíru neexistuje bolest  a nemoc tak silná, jenž by nešla zvládnout v absolutním odevzdání Bohu-  v modlitbě a plném odevzdání Stvořiteli. To dává neuvěřitelnou sílu a v tu chvíli bolest necítíme. Bůh – Stvořitel je milosrdný, když bolest přesáhne pojistku, člověk ztrácí vědomí a určitou dobu stráví ve stavu nevědomí. Soucítím se všemi bytostmi, které čistí těžkou karmu a nedokáží bolestí těla nebo duše ani usnout. Někteří odejdou sebevraždou a rychle jsou vráceni do ještě horších podmínek žití.

Modlím se, aby ke mě byl Bůh milosrdný a umíral jsem rychle a vědomě, s nezastřenou a nepoškozenou myslí a při síle Ducha. Nebudu plácat, že se vůbec nebojím smrti.  Smrt je oslava přechodu do Vyšších světů a světelného těla. Té se nebojím. Bojím se bolesti a dlouhého umírání. Proto na sobě musím v této inkarnaci ještě hodně pracovat. Kdyby dnes přišel „Anděl smrti“ a řekl mi: Miro, dnes přišel Tvůj čas odejít“… Nebyl bych plně připraven, protože v této inkarnaci je přede mnou ještě kus práce a můj čas ještě nepřišel.:) S jistotou své nesmrtelné duše bych však věděl, že to co nedodělám v tomto životě, dodělám v nějakém dalším. Rád bych to však na této planetě uzavřel už teď  a k tomu je ještě třeba odpracovat tady těch něco přes 40 let žití.:) Včera mi říkala kamarádka, že mne v dalším životě viděla ve světelném těle v 7. dimenzi – jak jí to ukázali v knihovně v mém svazku, tak uvidím co nakonec klapne.:) Na planetu Zemi už ale neeechci.:)