Tohle je Koruna duchovní cesty, vyvrcholení cesty napříč všemi inkarnacemi každé jednotlivé duše. Dočistit karmu ( jinak se stejně dobrovolně vrátíte karmu vyrovnat ), vytáhnout Světlo svého Vědomí až do trvalého Osvícení a Přejít = zvládnout během umírání Přechod. Vědět kudy, jak, kdy a kam přesně jít. Natrénovat to za života natolik, aby během umírání těla fyzického, člověk s úsměvem a absolutním klidem věděl co přesně se bude dít a užil si tuhle oslavu Bytí. Projít si tu cestu v astralnim těle tolikrát, až to budete mít nacvičeno dostatečně. Pak budete umírat v klidu a s úsměvem v srdci. Na porod i smrt je každý sám za sebe.
Nenapadá mne nic důležitějšího, než ještě za života v těle, natrénovat v astrálu a duchovních světech na Přechod. Platí to stejné jako u Osvícení: kdo už to někdy zvládl, zažil, ten si rychleji rozpomene. Mnozí Přechod zvládli, ale vrátili se do kolečka inkarnací dobrovolně pomáhat jiným. To už je však jiný příběh.
Různé duchovní linie k tomu mají své manuály. Tibetská kniha mrtvých ho částečně obsahuje, ale to zásadní pro lámy a jogíny je v dalších naukách a hlavně, předáváno ústně během výcviku v astrálu a duchovních světech – absolvováno mimo tělo fyzické, během života adepta. S žijícími i nevtělenými mistry.
Propracovanou metodiku mají duchovní linie chaptajské, šamanské, jogínské, buddhistické, a jiné. Od počátku života ve Vesmíru.
Buddha upozorňoval mnichy na důležitost meditace na smrt, obsahující tuhle metodiku. Říkal že, nejdůležitější meditací je meditace na „smrt“. Svou metodiku mají propracovanou staré egyptské rody faraonů, hakimů, kněží, velekněží. A kněžek. Nerozlišuji pohlaví. I když třeba: chaptajové jsou jen muži, některé řády kněžek zase jen ženy. Je to podobně jako v Ježíšově královské duchovní linii. Ta původní linie je pokrevní, nejčistší. Z ní se rozvětvují linie boční – žáci jeho žáků přijatí do linie atd.
V Egyptě na tohle měli sarkofágy, podzemní chrámy s vodou a krystaly a další berličky k Přechodu. Do těch důležitých svatyní, měli přístup jen faraon a jeho rodina a vysocí kněží. Teď se tam dostanou členové tajných řádů, bratrstev. K tomu co zbylo. Ve světe 3D i ve světech duchovních, astrálních. Tam se jde přes strážce, pokleknutí a cestou…
„Smrt je jen branou k novému životu. Žijeme dnes, budeme žít znovu. Vrátíme se v mnoha podobách.“ Egyptská modlitba vzkříšení.
Malá smrt = astrálně vycestovat z fyzického těla a zase se do něho vrátit.
Smrt = astrálně vycestovat z fyzického těla po jeho kolapsu, poškození, opotřebení a už se do něho nevrátit.
Má i Tvá duše, každá duše si oblékne spousty těl, na různých planetách a odehraje si mnoho rolí, masek, her. A i tohle divadlo jedno každá duše ukončí, uskuteční Přechod a rozpustí se zpátky do Boha – Zdroje.
Podstatné je, zda člověk vyčistil karmu a není nucen se ještě inkarnovat. Protože i s kouskem negativní karmy se dobrovolně vrátí ji dočistit, odžít.
Když se karma vyrovnaná, může adept po smrti těla fyzického a pokud zvládne přechod, v duchovním světě pak rozhodnout o ukončení kolečka inkarnací a vrátit se zpět do Boha – Zdroje. Pak už je konec, úplný konec, Nejste nic, neexistujete, úplný konec vaší individuality. Vrátíte se do neodděleného Jsoucna, které nikdy nebylo z Jednoty vyděleno do Duality. Neprojevené, neviděné v Projeveném, které zřou jen jasnovidní.
Odejít dřív má smysl, jen když je karma zcela vyčištěna. A adept je absolutně připraven odletět, nechat tady mrtvé tělo, prázdnou schránku a rodinu, blízké, přátele.
Ale.. a další oblíbené ale:) dokážete si představit, že ta zábavná jízda napříč inkarnacemi teď hned končí? Že už nebudete ani v těle světelném, ani žít v úžasných světech duchovních? V duchovních městech, dimenzích se svou rodinou spřízněných duší. Že už se nikdy nevtělíte? Dokud má člověk jen zrnko připoutanosti k blízkým, k tělu, k zábavě, vzrušení..tak je chycen a vrátí se zase do vtělování.
Ideálně dotrénovat Přechod a pak dožít v lidském těle s nadhledem. Fráňa Drtikol říkal, že v tom panáku dožije, dokud bude v lidském těle muset být. Fráňa se nakonec ještě vracel, inkarnoval do jiného těla.
Je toho spousta o čem by se dalo psát, mluvit.
Je na každém z nás, jestli bude praktikovat a skutečně půjde duchovní cestou, nebo si bude jen plácat ego a lhát do kapsy jaký je mistr a objíždět různé semináře erotických masáží a rádoby posvátné sexuality, kvantování světských věcí, reikování, barsování, regresování, hraní na kněžky a šamanky a spoustu dalších ezo ptákovin a živení různých darmošlapů, kasírek, a sexuálních predátorů, kteří zjistili, jak je snadné škubat prosté duše „duc hovnem“.:) Při pobytech ve tmě hodně lidí vidí, jak na tom skutečně duchovně jsou. Když se dostanou pod tlak, otevře se jim vidění, srdce, soucit. Strávit ve tmě třeba 14 dní sám za sebe. Vejít co nejhlouběji do svého duchovního srdce a léčit ho. A napravovat a opravovat a koukat a sebe z nadhledu a spoustu dalšího.
Dokud nezvládneme „Přechod“, umíme prd. Míra má za sebou životy, kdy oživoval mrtvé, ovládal světy andělů i démonů, materializoval. Radil vládcům i vládcem byl. No a? Teď umí prd a ani na Přechod z těla zatím nedotrénoval. Tohle je cíl Cesty.
Je obrovský dar, natrénovat si během života Přechod tolikrát, že opustíte v okamžiku smrti fyzického těla, schránku co vás celý lidský život „věznila“ a letíte v astrálu tam a tam, tudy a tudy, přesně víte kudy a kam a kdy…. Víte co přesně je tam a tam a co přijde, co se bude dít, protože za života jste si tuhle cestu „Bardem“ proletěli mimo tělo x krát a to vám dává klid duše. Pak máte možnost rozloučit se se svými blízkými a říct jim třeba: že za hodinu odejdete…zastavíte fyzické srdce v těle a letíte, s tím, že už se nevrátíte. Tak jako to udělalo v celém Vesmíru, na různých planetách, mnoho mistrů, chaptajů, lámů, šamanů, jogínů, lámů., kněží, kněžek. Když přišel jejich čas, měli splněno, doslouženo a mohli odejít do Světla. Žít co nejčistěji v tomto nemocném světě, kde narůstá totalita, zbabělost, temnota, různé úchylky. A v tomhle všem žít co nejčistěji a vyrovnat karmu.