Je poučné pozorovat jaké strachy a obavy o duševní zdraví, vylijí na člověka jdoucího na pobyt ve tmě – rodiče, blízcí, kamarádi, kolegové. „Ty nejsi normální, Tobě přeskočilo..co v té tmě budeš dělat… vždyť já mám ze tmy strach.“
Dotyčný jde přitom pracovat sám se sebou, dobít svou vyčerpanou energii, odpočinout si, odpojit se od hektického světa…Daleko od wifi záření, pc, telefonu, elektrosmogu, tv, internetu a spousty dalších žroutů energie. Odpočinout si od závislosti na kávě, kofeinu, antidepresivech v cigaretách, někteří i od drog, sázení a jiných destruktivních manipulací…vytvářejících z nich lidi odpojené od sebe a v různých stavech energetického vyčerpání. Od těchto destrukcí by je měli blízcí odrazovat, z tohohle by oprávněně měli mít strach. Nemají, protože tyhle energetiku vyčerpávající vzorce považuje společnost odkojená farmaceutickým byznysem za normální. A ty spousty lidí na něčem závislém? To je přece daň dnešní hektické doby. A každý je přece na něčem závislý…
Spousta z lidí na terapii tmou se navíc poprvé skutečně díky klidu a mimo stres dostane do svého nitra, do svého srdce a promyslí si, co je v životě naplňuje, co jim dělá radost a co je baví, a co jim naopak bere energii. A jak by chtěli žít dál. Někteří se naučí meditovat, a třeba i astrálně cestovat, lucidně snít. Nebo si jen pamatovat své sny a zažít je barevnější, živější. Někteří přijdou na to, jak ze svého života udělat svůj ráj na Zemi a konečně začnou ŽÍT jak sami chtějí a podle toho co vyhovuje právě jim.