Osvícení je stav mysli. V pravý čas, jak je člověk připraven, udělá jeho vědomí lup.. a je tam. Je tam kde je vše a najde všechno a zároveň tam není nic. Předtím mu dojde uVĚDOMĚní si pravé skutečnosti a bytí v přítomnosti, prozření, že není jen tělo a nějaké jméno, ale duše zavřená v lidském těle v oblasti brzlíku. A jakmile se to tělo opotřebuje nebo zničí nehodou, naše duše odchází zase jinam. Jakou cenu má pro naši jemněhmotnou, nesmrtelnou duši diamantový prsten nebo vila u moře? I diamant se rozpadne na prach a atomy… Co si odnese ten, kdo okrade druhého člověka o ten hloupý diamant? Poškodí sám sebe další karmickou zátěží. Tu někdy napravuje i řadu životů. Kdo ublíží fyzicky druhému, ublížil sám sobě. Když člověk s nadhledem sleduje tu Stvořitelovu hru – kdy jako duše ve škole studujeme všechny role. Od vraha po obět, od učitele po žáka. Proč truchlit po zemřelém dítěti, když jeho duše nezemřela a kdykoliv se s ní můžeme vědomě sejít jinde? Stačí mít jen otevřené vědomí.
Ty propletence minulých životů a karmických zápletek jsou stejně kouzelné. Na této planetě jsem si prošel nejen tou tradiční inkarnační linkou: Atlantida, Egypt, Řím, Tibet. A teď jsem v České republice, kde jak říkám je inkarnace za odměnu.:) I proto jsem si ji vybral, když jsem na tuhle planetu šel dobrovolně pomáhat, po dvou inkarnacích na jiných planetách. Máme tady blahobyt ve všech směrech – ve srovnání se světovým průměrem. K Tibetu mám blízko, byť tam mám jen jednu inkarnaci z celkových jen 13 zaseknutí na této trestanecké planetě. Ale zase jsem ji prolítl naplno a vydřel nauky tvrdou prací na sobě k mistrovským stupňům.:) Rád se na tento životu napojuji a pomáhá mi během práce s pobyty ve tmě. Na jedné straně by bylo snadnější, inkarnovat se zase do Tibetu. Ale ta zima tam, hory, tvrdý dril už od dětství, drsný život v chrámech a zároveň i izolace od venkovního světa a také od rodičů. Tedy o dost lehčí odpojení od světa světského. Navíc ve skupině stejně naladěných a ke stejnému cíli jdoucích mnichů, lámů a skvělých učitelů, se jde k cíli rychleji a někdy i radostněji. Bez elektrosmogu, wifi ozařování, otrávené vody z kohoutku a chemie všude kolem, v jídle i ve vzduchu. Nicméně ta drezúra a tvrdý řád, konzervativní nauky a jejich dodržování byly už tenkrát náročné. I proto je v České republice tolik bývalých Tibeťanů, kteří to v životech tam nezvládali nebo flákali a teď se věnují tibetskému buddhismu u nás na čtvrt plynu.
V České republice a na Slovensku též.:), máme ideální podmínky na duchovní cestu. Dá se na sobě pracovat i spoustu hodin denně, žít na čistém místě, zdravě jíst i pít, vydělat si akorát na poplacení nákladů svých a své rodiny, kdy není třeba hromadit majetky a další zbytečnosti, které tady po smrti těla komplet necháme. Můžeme tady trávit čas v přírodě, v lese, ale i cestovat po světě. Nemusíme nikomu lézt do zádele a držet pusu a krok, abychom přežili.:) Je nám jedno co si o nás myslí sousedka nebo Béďa Vomáčka.:)
Pokročilé duše si své další inkarnace projektují a připravují si do nich snadnější podmínky pro žití a studium, karmický úkol. Zařídí si žití a bydlení na harmonickém místě, bdělou mysl, setkání s učiteli a naukami vždy v pravý čas a řadu dalších „štastných náhod“, které se jim dějí v pravý čas.