Osvícení mudrcové, jogíni, čarodějové, lámové obou pohlaví, měli vždy funkční nebeskou ochranu. Různé energie, bytosti je chránily na jejich cestě v těle. Zatímco mudrcové svítili pro druhé a tím alepsoň toršku vylepšovali Bytí pro všechny bytosti na konkrétní planetě. Ublížit takovému člověku, bylo vždy bráno za velké nebezpečí a karmickou zátěž pro pachatele činu. Obráceně však vždy platilo a platí, že kdo mudrci prospěl dobrým skutkem, pomocí, tomu bylo vráceno násobně. A zase to probíhá pod patronátem nebeských sil, kdy mudrc zůstává nad Bytím a neúčasten akce. Osvícený je svým věodmím trvale účasten nekonečného Bytí v Jednotě, u Boha – Stvořitele. Tady ve hmotě 3D funguje automaticky. Být v blízkosti osvíceného mudrce je velký dar. Hlavně na východě jsou si toho lidé stále vědomi.

Osvíceného jde poznat jen srdcem, které dokáže zřít stav pravé skutečnosti, kdy koukáme za kulisy – iluze tohohle kolektivního holografického projektoru.
Kdo se takovému mudrci odevzdá v Pravdě a ze srdce, je ozářen jeho Světlem poznání a na jeho cestě se pak dějí posuny ke Světlu.
Moudrost se nedá naučit v knihách ani načíst. Jde si na ni jen rovzpomenout a sžít se s Božským vědomím. Mudrc je odosobněný, jméno a titul, jímž ho společnost zaškatulkovala, je pro něj ničím. Stejně tak jeho tělo je pro něj jen průběžně obývaným příbytkem, než ho trvale opustí. Opravdový světec si není vědomý svého ega, Já, inividuality. Jen je.
O tomhle by se dalo mluvit, psát hodiny, ale absolutně to není důležité. V našem, 11 milionovém národě, máme těch osvícených sotva pár desítek. Většinou to na veřejnosti na obdiv nedávají. I proto, že pravdový osvícený, neví, že je osvícený a za osvíceného se nepovažuje.  A pak tady máme jedince, kteří to o sobě tvrdí, ale moudrost a poznání Nekonečného u nich není. Pak je tu další aspekt: máme u nás pár  jedinců, kteří zažili osvícení základního stupně  a pak padli a nejdou ve Světle  a lidem ubližují. A za schopnosti a dary získané od bytostí nesvětelných tvrdě platí.