Mám velkou úctu k životu a smrti. Proto nedokážu zabít zvíře, natož člověka. Přes různé transformační zážitky, kdy jsem procítil jak po smrti těla, z něj odchází duše. Jak se změní energie kolem, když duše jakékoliv živé bytosti opouští tělo. Taková až mrazivá energie přijde v tu chvíli, kdy tělo je opuštěno a duše odchází. A objeví se různé energie, bytosti, průvodci patřící k němu nebo chtějící něco ukořistit.

Tyto prožitky smrti mne paralyzují při představě, že bych měl vzít nůž a podříznout nějakému zvířeti krk. Nebo useknout slepici na špalku hlavu. Nedokážu být tím, kdo vezme život, který do té bytosti vložil Stvořitel. Stopuje mne to, paralyzuje, ochromuje. Být tím, kdo násilně ukončí život někomu, kdo mohl přirozenou smrtí odejít z těla daleko později. Měl jsem životy, kdy jsem dokázal životy brát a bytosti eliminovat. Těch mnou zabitých v různých životech a světech bylo mnoho. Na různých úrovních, fyziky i magicky. A kaju se za to, když odevzdávám svou duši Bohu. Ač vím, že každý z nás zabíjel a zabíjet nechával a v dalších inkarnacích pak zažil obrácenou roli, v této vesmírné hře.
Měl jsem i minimálně jednu inkarnaci na této planetě, kdy jsem dokázal oživovat mrtvé. Energeticky jsem mrtvému tělo opravil a stáhl do jeho těla zpátky jeho duši.  Je to o ovládnutí nebeských zákonů a o síle propojení s Bohem. O odevzdání se, ppkoře, cestě.  I dnes jsou na této planetě mistři tohle ovládající. Schovaní před veřejností, neplýtvající tímto darem.