O Osvícení, koruně duchovní cesty, je toho napsáno mnoho a tolik.:) Také k tomu amatérsky, jako začátečník na duchovní cestě, něco málo napíšu.:)
Když se člověk probudí, prozře a zře… zažije, že neexistuje žádné jeho individuální, že není Jan Zlatý, jak ho nazývají a pojmenovali po narození v dualitě. Že žádný Honza Zlatý neexistuje a kosmické, neosobní Vědomí nejde ukotvit do individuálního oddělení. Že ani Honza nemá minulost a nebude mít ani budoucnost. Že všechny ty neustále pulsující výtrysky prožitků co zažívá, jsou mnohostranně v pohybu a oddělené jeden od druhého. Mají začátek a konec. A tryskají znovu a znovu, neustále nové a další výtrysky stavů. Osobní příběh ( ukotvení, že tohle se děje Honzovi ) do toho vnáší jeho ulpívání na prožívání a jeho mysl z těch fragmentů skládá jeho životní příběh, historii, a tvoří z toho jeho „osud“. Vědomí není jeho, naše osobní, ale univerzální, živé, neustále v pohybu. V Prázdnotě není nic, co by bylo a co by se dalo nějak uchopovat a prožívat.:) A jak prožívat něco co není. Lepší jen Být a plynout v Proudu.
Pro plně Probuzené, v trvalém Osvícení, je pak ztotožňování s tělem náročné.:) Ví, jak dlouho musí být ještě v tom konkrétním lidském těle a hru dohrát: Že to jejich vozítko – tělo potřebuje jíst, pít, spát, udržovat ho. Aby nebylo nemocné a fungovalo co nejlépe. A vydělávat na to jídlo a bydlení. Z nadhledu božského Vědomí, ve kterém se už Probuzený nachází, jsou tyhle pro fungování těla nezbytné malichernosti ( když tělo ani vy vlastně neexistujete ) náročné plnit.:) Stejně tak kooperovat s lidmi, kteří se honí slepě za mrkví na provázku a jsou v zajetí dualit, pudů, chtíčů, hrabání majetku, prožitků, honbou za osobní důležitostí, slávou, mocí, kariérou. Nebo hrát falešné hry o něčem co víte, že není a neexistuje a je jen kolektivní hypnózou neprobuzených duší.
Proč přesouvat své hmotné tělo na všelijaká hezká místa po světě, když všechno máte uvnitř sebe? A nikdy jste ze sebe nic neztratili. Vždy to tam bylo, je a bude. Hlavně se z ničeho nepo….:)