Napsal jsem už možná přes 1 200 textů, ale tohle je jeden z nejdůležitějších na pomoc lidem. Proto ho sem dávám znovu. Nemám teď dovoleno moc psát, bere to energii a v textech mi utíká energie.:) Kdo to s duchovní Cestou myslí opravdu vážně, najde v tomhle textu mnoho rad a jde jít energeticky hlavně za TO.
Protože: můžete objet stovky seminářů, ezo festivalů… a až po letech zjistíte, že to byla jen ztráta času a honění se za duc hovnem.
můžete žít ctnostně a pomáhat druhým… a to se vždy pro vaši dobrou karmu počítá do plusu.
pokud však dokonale nenatrénuje pokročilé metody „odchodu – Přechodu z těla“ od mistrů ( které na seminářích nepotkáte ), stejně se budete muset dál a dál vtělovat do jiných těl a inkarnovat stále znovu a znovu. Až přijde inkarnace, kde vás budou za života trénovat na Přechod, a vy během umírání těla Přechod zvládnete a v duchovním světě bude jen na vás, zda ukončíte tuhle vesmírnou hru a už se nikdy, nikam nevtělíte.
Ano, žít co nejvíce „vědomě“ a čistě je super. Zajistí vám to příhodnější další inkarnaci. A to samo o sobě je velký dar a super.
Osvícení lidé to nemají lehké v tomto nemocném světě.:) Když jsou mezi zatím neosvícenými, čím mně ti lidé svítí, tím je jím Světlo Vědomí duše Probuzené nepříjemnější.
——————————
Vědomá smrt a ukončení kolečka inkarnací.
Tohle je Koruna duchovní cesty, vyvrcholení cesty napříč všemi inkarnacemi každé jednotlivé duše. To ze všeho nejdůležitější. Dočistit karmu ( jinak se stejně dobrovolně vrátíte karmu vyrovnat ), vytáhnout Světlo svého Vědomí až do trvalého Osvícení ( není nutné ke zvládnutí Přechodu ) a Přejít = zvládnout během umírání Přechod. Vědět kudy, jak, kdy a kam přesně jít. Natrénovat to za života natolik, aby během umírání těla fyzického, člověk s úsměvem a absolutním klidem věděl co přesně se bude dít a užil si tuhle oslavu Bytí. Projít si tu cestu v astralním těle tolikrát, až to budete mít nacvičeno dostatečně. Pak budete umírat v klidu a s úsměvem v srdci. Na porod i smrt je každý sám za sebe.
Projít tu cestu vesmírné videohry.:) Bardo – Bar ( úzký ) Do ( Otvor ), projít úzkým otvorem/ chřtánem orla/dírou v reverzním astrálu/obalu kolem planety/vězení kolem planety/…nehnat se do osvětleného tunelu jak moucha co se nakonec spálí o žárovku, ale odbočit před XXX do chodby/ zvládnout tyhle nástrahy už za života během výcviku a pak umírat v klidu a s úsměvem, protože budete přesně vědět, co se po smrti těla bude dít/ vždy je lepší ovládat situaci než překvapeni zmatkovat. Tohle se neučí veřejně ani na žádném kurzu.
Nenapadá mne nic důležitějšího, než ještě za života v těle, natrénovat v astrálu a duchovních světech na Přechod. Platí to stejné jako u Osvícení: kdo už to někdy zvládl, zažil, ten si rychleji rozpomene. Mnozí Přechod zvládli, ale vrátili se do kolečka inkarnací dobrovolně pomáhat jiným. To už je však jiný příběh.
Různé duchovní linie k tomu mají své manuály. Tibetská kniha mrtvých ho částečně obsahuje, ale to zásadní pro lámy a jogíny je v dalších naukách a hlavně, předáváno ústně během výcviku v astrálu a duchovních světech – absolvováno mimo tělo fyzické, během života adepta. S žijícími i nevtělenými mistry.
Propracovanou metodiku mají duchovní linie chaptajské, šamanské, jogínské, buddhistické, a jiné. Od počátku života ve Vesmíru.
Buddha upozorňoval mnichy na důležitost meditace na smrt, obsahující tuhle metodiku. Říkal že, nejdůležitější meditací je meditace na „smrt“. Svou metodiku mají propracovanou staré egyptské rody faraonů, hakimů, kněží, velekněží. A kněžek. Nerozlišuji pohlaví. I když třeba: chaptajové jsou jen muži, některé řády kněžek zase jen ženy. Je to podobně jako v Ježíšově královské duchovní linii. Ta středová/centrální – původní linie je pokrevní, nejčistší. Z ní se rozvětvují linie boční – žáci jeho žáků přijatí do linie atd.
V Egyptě na tohle měli sarkofágy, podzemní chrámy s vodou a krystaly a další berličky k Přechodu. Do těch důležitých svatyní, měli přístup jen faraon a jeho rodina a vysocí kněží. Teď se tam dostanou členové tajných řádů, bratrstev. K tomu co zbylo. Ve světe 3D i ve světech duchovních, astrálních. Tam se jde přes strážce, pokleknutí a cestou…tam a pak přes to a to.
Rostliny Síly a medicíny, pod dohledem opravdových šamanů a kněžích jsou velkým pomocníkem řady učení, tradic. V pokročilých civilizacích i vt ěch méně rozvinutých, rozmlouvali na rituálech hledači, šamani, vládcové i bojovníci s Bohy.
Smrtí těla nic nekončí. Nic nekončí. Žijeme dál. Jen vyměníme jeden druh těla ( obleku své duše ) za jiný.
„Smrt je jen branou k novému životu. Žijeme dnes, budeme žít znovu. Vrátíme se v mnoha podobách.“ to praví egyptská modlitba vzkříšení.
Malá smrt = astrálně vycestovat z fyzického těla a zase se do něho vrátit.
Smrt = astrálně vycestovat z fyzického těla po jeho kolapsu, poškození, opotřebení a už se do něho nevrátit.
Má i Tvá duše, každá duše si oblékne spousty těl, na různých planetách a odehraje si mnoho rolí, masek, her. A i tohle divadlo jedno každá duše ukončí, uskuteční Přechod a rozpustí se zpátky do Boha – Zdroje.
Podstatné je, zda člověk vyčistil karmu a není nucen se ještě inkarnovat. Protože i s kouskem negativní karmy se dobrovolně vrátí ji dočistit, odžít.
Když se karma vyrovnaná, může adept po smrti těla fyzického a pokud zvládne přechod, v duchovním světě pak rozhodnout o ukončení kolečka inkarnací a vrátit se zpět do Boha – Zdroje. Pak už je konec, úplný konec, Nejste nic, neexistujete, úplný konec vaší individuality. Vrátíte se do neodděleného Jsoucna, které nikdy nebylo z Jednoty vyděleno do Duality. Neprojevené, neviděné v Projeveném, které zřou jen jasnovidní.
Odejít dřív má smysl, jen když je karma zcela vyčištěna. A adept je absolutně připraven odletět, nechat tady mrtvé tělo, prázdnou schránku a rodinu, blízké, přátele.
Ale.. a další oblíbené ale:) dokážete si představit, že ta zábavná jízda napříč inkarnacemi teď hned končí? Že už nebudete ani v těle světelném, ani žít v úžasných světech duchovních? V duchovních městech, dimenzích se svou rodinou spřízněných duší. Že už se nikdy nevtělíte? Dokud má člověk jen zrnko připoutanosti k blízkým, k tělu, k zábavě, vzrušení..tak je chycen a vrátí se zase do vtělování.
Ideálně dotrénovat Přechod a pak dožít v lidském těle s nadhledem. Fráňa Drtikol říkal, že v tom panáku dožije, dokud bude v lidském těle muset být. Fráňa se nakonec ještě vracel, inkarnoval do jiného těla. Slabost pro ženy .:)
Je toho spousta o čem by se dalo psát, mluvit.
Je na každém z nás, jestli bude praktikovat a skutečně půjde duchovní cestou, nebo si bude jen plácat ego a lhát do kapsy jaký je mistr a objíždět různé semináře erotických masáží a rádoby posvátné sexuality, kvantování světských věcí, reikování, barsování, regresování, hraní na kněžky a šamanky, poslouchání ezo Youtuberů a spoustu dalších ezo ptákovin a živení různých darmošlapů, kasírek, a sexuálních predátorů, kteří zjistili, jak je snadné škubat prosté duše „duc hovnem“.:)
Při pobytech ve tmě hodně lidí vidí, jak na tom skutečně duchovně jsou. Když se dostanou pod tlak, otevře se jim vidění, srdce, soucit. Strávit ve tmě třeba 14 dní sám za sebe. Vejít co nejhlouběji do svého duchovního srdce a léčit ho. A napravovat a opravovat a koukat a sebe z nadhledu a spoustu dalšího.
Dokud nezvládneme „Přechod“, umíme prd. Míra má za sebou životy, kdy oživoval mrtvé, ovládal světy andělů i démonů, materializoval. Radil vládcům i vládcem byl. No a? Teď umí prd a ani na Přechod z těla zatím nedotrénoval. Tohle je cíl Cesty.
Je obrovský dar, natrénovat si během života Přechod tolikrát, že opustíte v okamžiku smrti fyzického těla, schránku co vás celý lidský život „věznila“ a letíte v astrálu tam a tam, tudy a tudy, přesně víte kudy a kam a kdy…. Víte co přesně je tam a tam a co přijde, co se bude dít, protože za života jste si tuhle cestu „Bardem“ proletěli mimo tělo x krát a to vám dává klid duše. Pak máte možnost rozloučit se se svými blízkými a říct jim třeba: že za hodinu odejdete…zastavíte fyzické srdce v těle a letíte, s tím, že už se nevrátíte. Tak jako to udělalo v celém Vesmíru, na různých planetách, mnoho mistrů, chaptajů, lámů, šamanů, jogínů, lámů., kněží, kněžek. Když přišel jejich čas, měli splněno, doslouženo a mohli odejít do Světla. Žít co nejčistěji v tomto nemocném světě, kde narůstá totalita, zbabělost, temnota, různé úchylky. A v tomhle všem žít co nejčistěji a vyrovnat karmu.
Ještě něco k tomu Přechodu – odchodu z těla fyzického.:) Osvícení = Probuzení, v plném dosažení tohohle stavu, probuzení, v jeho plné plnosti, není nutné pro uskutečnění Přechodu po smrti těla. Bez Přechodu však nejde dohrát vesmírnou hru do konce.
Přechod je dovedností, vyučovanou v různých liniích, naukách pro adepty připravené. Kdy i člověk plně „Osvícený“, nemusí Přechod zvládnout. Ale… po tolika inkarnacích, kde duchovně řádně popracoval, je vysoce pravděpodobné, že si Přechod v některých vtěleních natrénoval ( zvládl ho a vrátil se žít další vtělení dobrovolně ) a pak už je to o rychlejším rozpomenutí se a o pomoci jeho duchovní linie, učitele. Jakmile opustí fyzické tělo a je naváděn kudy, jak, kdy projít labyrintem a co přesně udělat, aby vyklouzl z vězení reverzního astrálu kolem planety Země. Který vlastně z nadhledu dimenzionální hustoty a celistvosti také neexistuje. Protože, kde nic není, je vše „vymyšleno“.
Celkově, mluvit o Osvícení je úsměvné.:) Protože pokud je někdo opravdu Osvícený, tak nejde vydělit individualitu z Jednoty. A z pozice ne-ukotvení duality nejde plně prožívat stav neoddělené Jednoty. Takže, když vám Pepa říká, že je Osvícený, a chce, aby jste ho uctívali, plácali…:) Tak, není žádný Pepa, který by byl Osvícený. Protože neexistuje Pepa, ani oddělenost z Jednoty, Tak není, kdo by Osvícení zažil, žil ani o tom mluvil ( protože kdo o tom mluví, je zase jen v dualitě a vyděluje osobní malé já z Jednoty, aby si hrál na gurua a ovládal někdy zatím neprobuzené ) ve světě rozdělení na dvojné duality. Neexistuje nic odděleného a vyděleného, z toho co je jednotné, celé, komplexní a nevydělené. Kdy oddělení z celku Jednoty, je jen iluzí. Iluzí a přeludem je i stav duality. Po Probuzení zjistíme, že jsme nikdy z Jednoty vydělení nebyli. Že jsme celou dobu v Jednotě žili a tím pádem hledali něco, co jsme nikdy neztratili a co jsme vždy měli. Jako když kůň hledá svůj ocas všude kolem, který na jeho těle vždy byl.:) A ptá se všech kolem, kde najde svůj ocas. Ani ten kůň není ve skutečnosti koněm, ale božským vědomím, kdy jeho duše je zavřená v mase těla a i ta duše je jen konstruktem dočasně jako by odděleným z Jednoty. Byť ve skutečnosti vyššího stavu Vědomí a poznání, k žádnému oddělení nikdy nedošlo a všechno je iluze. Dočasná, trvalá a ve skutečnosti žádná a neexistující.
A vznikání a zanikání. Celý Vesmír neustále pulzuje a je v pohybu. Imploze vědomí, sem a tam. Zření všeho jako proudy energie tryskající z ničeho a do ničeho. Zření lidí jako světelného vejce, ve kterém jsou vyskládána v ose jednotlivá těla. Zření toků světla, energetických polí a informačních polí. Po Probuzení a viděním za „zrcadlo“ běžného ukotvení lidské mysli, naprogramované výchovou.
Nechci, aby tohle plácání znělo zbytečně složitě a zamotaně. Cesta k Probuzení je naopak jednoduchá. Odhodí se všechny zažité a léta do naší mysli cpané programy, omezení, učení a adept po odhození všeho co má ( toho mála z nadhledu kosmického vědomí co do něj nacpali učením ) získá všechno = odhození závoje duality a zažití a žití Jednoty.:) Zjistí, že neexistuje žádná jeho minulost, budoucnost. Že Vědomí je neustále v pohybu a jeho osobní příběh a historii skládá jeho malé já z implozí vědomí žitých tady a teď.
V tomto chorém a nemocném světě, naší duchovně zaostalé civilizace, se Probuzeným, vidoucím, vědomým, zřivým atd. nežije lehce. :) Odpoutat se duchovní silou od bolístek těla a stárnutí, které ve skutečnosti také neexistuje. Leč materiál, ze kterého je dočasný příbytek duše stvořen, stárne a rozpadá se. A je třeba to v něm dožít a odžít. Než bude dovoleno ho opustit. Vše je stejně jen zábavná vesmírná hra.