Někdy je fakt náročné poslouchat, vidět v soucitu životní osudy některých lidí. Nebo to nahlížet, prociťovat v rozšířeném vědomí. Tu jejich bolest, násilí na nich spáchané. Zlo, ztělesněné zlo v jejich partnerech, rodičích. Ty neustálé destrukční vzorce a programy, kdy si žena stále znovu a znovu nachází dalšího a dalšího partnera násilníka, alkoholika, feťáka, kriminálníka. Zase a znova… destrukce pořád stejné a hodně smutku a otupělost. Utlumují se vším možným.  Říkám si, co asi ta dobrá duše musela páchat v minulých životech, že má tolik naloženo?  Asi také znáte ve svém okolí, v práci nějakou ženu, která také neustále strká hlavu do oprátky a sama do ní leze.. Nepoučena z chyb a nebo i poučena, ale je to silnější než její vůle. A proč je Bože tolik takových na této planetě Zemi. Část jasnovidců dokonce tvrdí, že některé čisté duše – takřka vtělení andělé, mají ve své inkarnaci tyrany – vtělené démony i ve svých dětech, rodičích.
Někteří mniši, poustevníci se dlouze modlí ( někteří i 24 hodin denně a i v bdělém spánku a lucidním snu ) za osudy druhých. Hodinu za sirotky, druhou za nemocné, pak za týrané a jiné a pořád dokola. V astrálu pak bojují proti démonům.
Pomoc těchto velkých a vyspělých duší je obrovská a částečně vyvažuje zlo na naší planetě. Jsou pro mne králi soucitu. Bůh opatruj všechny slabé a nemocné.