Napsal jsem nějaké texty o komunitách. Ty u nás rostou pomalým tempem a občas mi někdo píše na mejl a propojení na další. Proto to už napsané doplním.

Potlačit ego, touhu vlastnit, omezit soukromí a pohodlí. Posílit odevzdanost se o věci dělit, sdílet je… Ovládnout svou mysl, psychiku, abychom byli přínosem pro ostatní.  Vztahy…to je věčné téma. Ale, ani komunitní bydlení není vězení…dá se měnit, ochutnat, zkoušet, vyzkoušet, změnit. Na druhou stranu:  stačí vydělat o dost méně, méně se zadlužit, mít o mnoho více volného času, ušetřit = o to méně být otrokem systému.

Člověk může vydělávat sebevíc, ale pokud stráví většinu dne v práci a pak úklid, domácnost, nákupy…. je více či méně zotročená duše.
Proč se dřít celý den, když stačí tři hodiny a pak se věnovat dětem, koníčkům, sobě?
Budoucnost s vysokými daněni, každoroční daní z nemovitosti, zákazem aut na naftu a benzín a nutnost pořídit elektroauto stejně donutí lidi sdílet věci. Velký tlakem na lidi je osamělost, opuštěnost – zajetí na sociálních sítích, které pokračuje s narůstající virtuální realitou.
Je velká výhoda, když v nějaké komunitě bydlí třeba 10 dospělých a 10 dětí. Dva dospělí řeší nákupy a vaří, další učí děti, další něco vyrábí, pěstují, jiní dál pracují ve své profesi nebo z domu od pc.
Je však rozdíl, když má žena co je pět hodin v práci od komunity uklizeno, navařeno, nemusí vést děti do školky, školy. Má doma vrt, studnu s vodou bez fluoridu sodného a chlóru. Domácí chléb, sýry, ovoce, zeleninu. Podporu, oporu, možnost s kým sdílet, povídat se. Svěřit se.
Lidé nemusí platit 8 aut, když stačí tři. Nemusí kupovat spoustu věcí, které jde po-sdílet. Nemusí ztrácet čas nákupem, když to jeden z nich nakoupí hromadně a levněji za větší množství. Nemusí řešit vzdělání svých dětí v systémové škole vyrábějící další odpojené otroky, kde je učí vyhořelá učitelka a známkováním stresuje a straší.
Velkou pomocí je společná duchovní práce, meditace, podpora.
Podržet se finančně, když se někomu nějaký čas nedaří. Jen společně jsou lidé silní.