V dnešní době chtějí duchovně hledající všechno hned a za minimum práce. Položit peníze na stůl nějaké šamance, aby jim na počkání otevřela 3. oko.  Zaplatit si Šaktipát u nějakého Indického gurua co to za peníze udělá každému. Měli by však chtít hlavně duchovní pokrok, příblížení se Bohu a moudrost v propojení s nebeskými zákony. Pak, již s alespoň částečně ovládnutým egem tyhle schopnosti obdrží z Vrchu v pravý čas. Aby vše plynulo v harmonii s jejich duchovním postupem.
Dnes máte možnost pustit si všelijaká videa s různými duchovními učiteli a koupit spoustu ezo knih. Všeho je nyní nadmíru a je třeba pečlivě vybírat. Přepečlivě. Jinak ztrácíte čas a čas je energie. A té máme každý jen omezené množství v této inkarnaci.
FB je plný různých pracovníků světla, mezigalaktických bojovníků za záchranu  planety, samozvaných světlonošů. Neměli by, ale nejdřív zachránit sebe samé? Pokročilý duchovní učitel, dnes 88 lety mudrc Jiří Vacek před desítkami let skvělou knihu:  Chození s Bohem
 Dnes za ním stále jezdí jeho studenti praktikovat.

Na své studenty byl velmi přísný. Vyžadoval po nich spousty hodin meditací a neplýtvání energie na zbytečnosti. Aby jim pak nechyběla na to nejdůležitější pro každou nesmrtelnou duši: na její duchovni pokrok. Tihle pokročilí, vymeditovaní a duchovně svítící mudrci by měli předávat své bohaté zkušenosti pro nás začátečníky na cestě.
Za těmi by se mělo jezdit s kamerou pro duchovni poučení a moudra nauk.
Tady je ukázka z jeho knihy:
„Nejvíce prospějeme druhým i sobě, pokud zlepšíme vnitřně, duchovně, sebe. To by proto mělo být naším hlavním a jediným přáním a touhou. Veškeré další touhy a přání nám, i když se naplní, nepřinášejí skutečné a trvalé dobro, ale nanejvýš dočasná potěšení, která, protože nás zdržují na cestě k BOHU, jsou opravdovým zlem. Je sice možná hezké chodit za školu, ale od povinnosti ji řádně dokončit nás nikdo nezbaví. A co nechceme učinit po dobrém, musíme nakonec stejně udělat po zlém: bída, nemoci a utrpení, které si tím přivodíme, nás přinutí.
Neplýtvejme proto silou své pozornosti vědomí na nic, co toho není hodno a věnujme ji tomu, komu výhradně patří: vědomí, které je Bohem, jediným Dobrem. Skutečně si můžeme pomocí přání vzít cokoliv chceme, ale vždy musíme také zaplatit a to ať chceme nebo nikoliv.“
Pan Vacek v desítky let starém moudru ( kterých je kniha plná ), shrnuje to podstatné. A na závěr opakuje to věčné téma: že o vše oč si požádáme a opravdu chceme, to dostaneme. Ale za vše platíme svou energií, která nám chybí na to podstatné nakonec: na duchovní pokrok. Proto je smutné pozorovat, jak si dnes kde kdo kvantuje, čaruje takové nesmysly, jako je nové auto a zájezd do Vondrášovky a ukrajuje tím podstatný kus ze svého omezeného koláče duchovní energie. Má však plnou svobodu dělat s ní co chce.:)