Bavil jsem se dnes s kamarádkou. Ona říká: v tomto životě jsem nejdál, je to má nejpokročilejší inkarnace.. A já ji říkám: byla jsi několikrát kněžka ( na této planetě i jinde ), plně vidoucí, jasnovidná, moudrá a plně napojená na Zdroj, léčila jsi jakoukoliv nemoc prosbou Tvůrce na počkání. Já jsem měl také velmi pokročilé inkarnace a uměl to co Ty. A navíc jsme z těch inkarnací často odcházeli s čistou karmou, bez prohřešků… A kde jsme teď? Byli jsme na kopci moudrosti a Tvoření a teď jsme v době úpadku naší civilizace pod kopcem a pomalu se šouráme nahoru. Neumíme skoro nic ve srovnání s tím dřívějškem.  A žijeme v době, kdy to na této planetě bude velmi těžké. Velmi. A bude náročné tím prokličkovat v lásce a s udržením čisté karmy. Jsme odpojení, možná jen trošku napojení. Tenkrát jsme byli absolutně zdraví tělesně i duchem, bez traumat, strachů. Pro dnešní civilizace na úrovni různých Bohů. A teď jsme? Jen jsme:) A kdo jsem já a kdo tohle píše? Duše? Duch?:) Podle mne se dostává do té nejpokročilejší inkarnace ten, kdož si je vědom všech svých inkarnací najednou a umí mezi nimi plně v propojení svého Vyššího Já přepínat, přecházet. A prožitky ze všech těch mnoha těl a planet má plně ukotvené, živé a vědomé.  Překračuje omezení času, ruší vězení těla, těl… kdy v úrovni Jednoty a Tvůrce – Samo Tvůrce, Bohočlověka boří všechna možná omezení. K tomu jednou všichni dozrajeme.