Vybavila se mi slova jednoho kamaráda, který mi říkal: v těžké chvíli jsem si vzpomněl na Tebe Míro a na to, jak jsi si se postavil otevřeně proti daleko silnějšímu soupeři, který byl navíc podporován bandou svých věrných.:) Kdy jsem do toho šel v zoufalé situaci, ale v srdci a odvaze válečníka a s tím, že někdy musíme jít i za hranu  a riskovat své fyzické tělo, aby jsme měli vůbec šanci přežít.  Když lev se rozběhne proti skupině lovců a namířeným zbraním a svou odvahou je donutí utéci.
A kdy vědomci a zasvěcenci Ducha na obou stranách situace ví, že smrtí fyzického těla nic nekončí a vše má přesah karmických smyček více vtělení. Že když Petr zabije magickým útokem Jana a oba jsou vyspělé duše, byť v této inkarnaci je Petr zatím o dva kroky dál v oživění znalostí a utlumení anamnézy zapomnění…..což neznamená však, že v té příští to nebude naopak a Božská prozřetelnost nedá trumfy do rukou Jana a ten se v záplavě karmické odplaty musí ( a nemusí zároveň ) stát Petrovi také katem. Tak jak to běží v některých skupinách spřízněných duší, kdy se někteří šamani, mágové mstí i v přesahu řady inkarnací a jdou po sobě. Děje se to poměrně často. A kdy je vyslovena třeba i přísaha ve stylu rčení: neutečeš mi v žádné inkarnaci, najdu si Tě ať budeš v jakýchkoliv světech a Vesmírech, nikde se přede mnou neschováš a má odplata dojde naplnění.
Hodně starých, pokročilých duší čistí tyhle magické libůstky i nyní. Bůh jim dej sílu a osvícenost to celé ukončit, v lásce rozpustit, ty staré vzorce a programy přehrát na láskyplné a více sobě samým neubližovat. Chceš zpátky do Zdroje a stát se zase kouskem Boha? Tak makej a odpust a rozpusť vše i sebe a své ego hlavně. Jinak si dáš ještě par inkarnaci Ty duše zlobivá, vzpurná a přec nesmrtelná.:) Říká se, že v poslední inkarnaci mají duše hodně naloženo a někdy čistí i několik svých životů najednou. Kdy se přes smutek a utrpení  v sobě prohrabou až na hladinu bezpodmínečné lásky v sobě. A jakmile dají bezpodmínečně a absolutně a  bez výhrad a pochyb na první místo a neotřesitelně v sobě lásku k Bohu, kdy neexistuje nic pro ně silnějšího, pak teprve nastoupí do vlaku směřujícího do Zdroje. Neexistuje víc a i nic víc.