Jedna z cest k Osvícení -cesta tibetská – odříkání a drilu, pro zápaďany příliš tvrdá:
Musíte vše pustit v tomhle světě iluzí, který stejně není skutečný. Nesmíte lpět na vztazích, na majetku, na svém vzhledu, …na ničem. Je třeba se zbavit chtíčů, závislostí, ovládnout své pudy žravé a sexuální.
Musí vám být jedno co o vás druzí říkají. Je třeba nelpět na vaší pověsti, neusilovat o slávu, rozdupat své ego a být nade vším…a zároveň být vším. Povznést se nad iluzi času a žít ve vztahu neustálé blaženosti. Nemít nic, ale zároveň mít všechno. Být nejchudší z chudých a přitom bohatý moudrostí a prožitky. A když tohle všechno pustíte a kašlete i na to Osvícení, tak jste v něm a v neustálé euforii a přítomnosti.