Když jsem se před 3 týdny úrazem ocitl zase kousek od smrti fyzického těla, byla pro mou mysl zajímavé tohle pozorovat a uchopit. Není těžké v meditaci – z pozice čistého, ryzího vědomí pozorovat Mirka mysl a jeho myšlenky a ego a osobní historii a plány a  touhy toho těla od malička vychovávaného okolím, že je jen tělem a ne nesmrtelnou duší v těle pojmenovaném Mirek a zároveň vědět, že když jsem v roli nekonečného vědomí ( které je všude a ve všem spojené i rozplizlé v Božské všudypřítomnosti energie Jednoty – Zdroje – Boha – Stvořitele ) co ho jen pozoruje a nechá v té chvíli rozpustit jeho mysl i tělo, tak…
A kdy jste ve stavu harmonie a lásky a čistoty Bytí, po kterém vaše duše a vědomí neustále prahnou a hledají to a hledají ten zprofanovaný „smysl života“ a ukojení bolesti duše z odpojenosti od Boha, kdy v těle zavření bloudíte dualitou. A čím více se vzdalujete od Boha ve svém nitru, hledáním štěstí a naplněnosti Bytí venku ze sebe místo vevnitř sebe, tím více se v hromadění majetků a zážitků vzdalujete své duši a vesmírné podstatě a nemůže to nikdy skončit dobře.
Být ve stavu pozorovatele v meditaci není těžké, ukotvit to však do nonstop konání a realizace obživy ve světě materiálním, je tedy pořádně těžké u nás na západě. Kdy úřady a placení účtů nás drží ve hmotě a ve světě iluzí a skoro se nedá uniknout trvale.
O dost lehčí je to někde v ústraní jeskyně Himaláje, kde jen sedíte v rouchu a jídlo a vodu vám přinesou. A z vašich vysokých vibrací a úrovní meditačních frekvencí vás netahají dolů ty zápaďácké pasti.
Jak dostalo mé emoční tělo zabrat v ty první dva dny a všechnu bolest si prožilo naplno ( tím že jsem nebyl ani chvíli v milosrdném bezvědomí a silou držel své vědomí i přes bolest, jsem si nakonec neulevil – protože krátké bezvědomí – kdy ten moment traumatu je z mysli vymazán a tudíž zde zafunguje Boží milosrdnost ).
No a bylo zajímavé pod opiáty a prášky na bolest integrovat tu chvíli, kdy na mne dýchla smrt. Podle kamaráda jasnovidce nebylo mé psychické tělo otřesené a traumatizované a to byla výhoda rychlejšího vzpamatování a nezacyklení se v nějakém v těle uloženém traumatu a strachu.
Také jsem si zakoušel pozici, že už jsem tuhle inkarnaci mohl mít za sebou a být už ve světech světelnějších a radostnějších. Do kterých se velmi těším. Už aby to bylo a měl jsem v těle Míri hotovo, co hotovo mít mám.:)
Dále byl velký dar možnost být tak kousek smrti ( kdy darem pár zážitků na hranici smrti těla nemám ze smrti strach a na tuhle oslavu života přejitím do světelnější reality se už moc těším. Strach z bolesti, z neznáma je tím, co lid na smrti děsí. A kdo ztratí strach ze smrti tím, že dokáže opustit své tělo, třeba astrálně cestovat, ten má zase strach z umírání v bolestech a z trápení. A kdo říká že nemá, ten často kecá. A já mám strach ze smrti v bolestech a nebo ještě hůře: z dlouhých let v nefunkčním, nezdravém těle – samotná smrt je pak už jen proces a vrchol inkarnace ), kdy bolest byla tak silná, že jsem si byl vědom toho, že už jsem kousek od milosrdného bezvědomí a opuštění tohohle těla natrvalo, a že i sebevětší bolest se dá ovládnout myslí a duchovní silou. A když bolest vystoupá na stupeň deset z deseti, tak pak přijde milosrdné bezvědomí a amnézie. A proto v modlitebním tranzu odolávali brekotu a fňukání tisíce pokročilých, starých duší, když nás ti satanisté z Vatikánu jako bylinkáře, léčitele, jasnovidce upalovali a mučili minulých 1 500 let. Budiž těmto odpuštěno a prominuto.
Na hranici smrti jsem byl i před pár lety, kdy jsem během jednoho šamanského rituálu požil tak vysokou dávku psychedelik, že mi kolabovaly ledviny, a z větší části už jsem byl na druhém břehu.:) Nebylo to o obrovské bolesti jako nyní, ale o zimnici a úbytku energie, kdy jsem už od třetí minuty od pozření bojoval o život. A celé dvě hodiny jsem střídavě sprchou, zvracením, požitím cukru v ovoci, několik vrstev oblečení na sobě, telefonováním jen abych nelehl a neodešel,  na sílu bojoval proti vytělesnění z těla a odchodu z těla natrvalo.
Tyhle praktické transformační zkušenosti jsou nad všechny placené semináře.:)
Smrtí těla zemřel Kristus i Buddhové. Když se Buddha blížil smrti, řekl prý:“ ze všech bdělých meditací, je ta o smrti nejvyšší. – Nejdůležitější věcí v okamžiku smrti je stav naší mysli. Zemře-li někdo kladném rozpoložení, navzdory tomu, že jeho karma je záporná, může vylepšit své příští zrození. Poslední myšlenka či emoce, kterou máme před smrtí, má výjimečně mocný účinek na naši bezprostřední budoucnost. Kdesi hluboko v sobě víme, že se přímému setkání se smrtí nemůžeme vyhýbat navždy. Kvůli smrti budu muset opustit i toto tělo obdařené tolika znaky dokonalosti“. V Egyptě zavřou zasvěcence i v těchto dnech do sarkofágu a provedou ho během pár dni co je mimo tělo vytělesněn záhrobní říši. Tam ho bytosti školí. V Tibetu je titulem Delog označen mudrc, který je schopen vědomě překročit práh smrti. Po dobu několika dní setrvává ve stavu bez jakékoli vnější známky života, aby se o své zážitky mohl podělit s ostatními a hlavně tyhle vědomosti integroval do svého života.
Hodně mi v nemocnici, kde jsem strávil 8. dní, chodilo hlavou, že sotva se jako duchovní začátečník začínám posouvat na cestě k vědomé smrti a ovládnutí volby další inkarnace: kdy a kam a proč půjdu do jiných světů, dimenzí, a kdy mi možná jako neosvícenému na začátku cesty k Bohu bude ještě za života Mirka ukázáno kam půjdu příště: při variantě úplného vyčištění karmické zátěže a po větší práci na sobě a pak možnosti střední, nižší až ty nejhorší varianty, když něco pokazím.
Vůbec nevím kolik vteřin, minut by mi bylo dáno při umírání těla tímto úrazem. Jak dlouho bych udržel bdělé vědomí a jestli vůbec. Gándí se při atentátu zmohl jen na tisíckrát nacvičené volání: Rámo… Já bych, žijíce v jiné kultuře volal Krista, snažil se přivolat všechny co by šlo ( od průvodců, ochránců, bytostí, linií, provádět phowu ) a snad by něco naskočilo automaticky z práce na sobě v předchozích inkarnacích. Ano nebo ne? Nevím. Je rozdíl mít moře času a umírat dlouze a vědomě a připraven a udělat všechny potřebné kroky a rozloučit se s blízkými a říct jim: za hodinu zemřu..prosím netruchlete a tím mne nestahujte sem do astrálu tady …..závět jsme vyřešili už dávno…milujte se a vzpomínejte na mne jen v dobrém… a nebo zemřít nehodou tady a teď.
Vědomá smrt a během života vyčistit svou karmickou zátěž – co nejčistším konáním a skutky a činy a pomocí druhým. Svítit ve tmě pro druhé.  Tohle vše je pro mne alfou  až omegou celého duchovna, celé cesty k Bohu. Jakékoliv duchovní schopnosti, zázračné ukázky jsou vedle toho absolutně ničím.
Kdy Svatý Grál je pro mne ne nádobou a kalichem, ale souborem čistoty a dodržování nebeských zákonů, který v sobě držela pokrevní linie Ježíše Krista. Jeho bratři, děti, jeho manželka Máří Magdalena, jež sama byla vysokým kněžím. Jak moc je Svatý Grál v potomstvu Krista – v jejich tělech a krvi – stále ještě koncentrovaný, nenaředěný si netroufám tvrdit. Dřív si různé královské rody drželi vibrační čistotu sňatky mezi rodinou, kdy často si bral bratr sestru i v těch nejpokročilejších faraonských původních, mimozemských dynastiích. U jednoho takového manželství faraonů sourozenců v Egyptě jsem jako kněz byl přítomen a neskončilo to dobře pro mne.:)
No a nyní opravdu nevím, jak moc je v dnešní době, Svatý Grál, naředěním krve spojením Kristových potomků s lidmi různých vibrací, ještě v tělech na planetě Zemi přítomen. I v České republice žije jeden člověk z této pokrevní linie údajně.
Jestli církevnící zabili někoho z kristovské rodiny a jeho krev měli v nějakém kalichu a nazvali ho Svatým Grálem? Může být, ale krev bez vibrujícího těla je…už jen tekutinou.
Ježíš Kristus, jako vysoký zasvěcenec, nejvyšší duchovní hodnosti: Krista ( zlatého kříže ) v té době na planetě Zemi byl chodicím učením nebeských – božských zákonů. Ve svém těle nesl vibrace čistoty konání, jednání a skutků a ctností srdce. Dodržování morálky, ochrany slabších, ctění starších a udržování rodů a rodin pospolu. Byl Bohem tak nasáklý a rezonující, že byl spojkou k němu, ke Stvořiteli a do říše Jednoty a Zdroje Bytí.
Byl a je pro nás v tělech spojkou k Bohu, prostředníkem, cestou k němu. Přes modlitby a prosby k němu se dá dojít k Bohu snadněji.
 Proto to známé z bible, kdy tahle část snad na rozdíl od většiny nebyla církevníky zfalšována a změněna:
  • „Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.
  • Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce. Nyní ho již znáte, neboť jste ho viděli.“
  • Filip mu řekl: „Pane, ukaž nám Otce, a víc nepotřebujeme!“
  • Ježíš mu odpověděl: „Tak dlouho jsem s vámi, Filipe, a ty mě neznáš? Kdo vidí mne, vidí Otce. Jak tedy můžeš říkat: Ukaž nám Otce?
  • Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec je ve mně? Slova, která vám mluvím, nemluvím sám od sebe; Otec, který ve mně přebývá, činí své skutky.