Občas mám výčitky, že meditacím, modlitbám nevěnuji více času. Spoustu času proflákám.:)
Mám k tomu 2 přístupy:)
1) Netřeba si nic vyčítat, protože jeden život je jen mžik času v těch eonech věků naší nesmrtelné duše, a když to nezvládnu teď, tak to zvládnu jindy.
2) Mám v této inkarnaci ideální podmínky na Realizace a návrat do Zdroje. Bylo by škoda jich nevyužít, když stálo tolik úsilí je vybudovat. A pak třeba, v době umírání litovat další promarněné šance. Znovu a znovu do těla a zase trochu potlačit anamnézu, zapomnění…Zase si vytvořit podmínky pro možnost duchovního praktikování. A hlavně, na tuhle planetu už se inkarnovat nikdy nechci, tak je třeba makat, pracovat na sobě. Více práce, méně řečí a póz.:)
Mudrc opovrhuje marnostmi světa. Po čem jiní prahnou a touží, to pro jeho vědomou duši nemá významu. Přibližuje se k pokorným, utlačovaným, ke všemu co tu dole pracuje, doufá, bojuje, zoufá a pláče. Pomáhá druhým nést jejich kříž a utrpení a v soucitu chrání slabší. A sbírá nebeské dukáty, kterými vylepšuje svou karmu i soucítění. Ví, že v okamžicích umírání je úplně jedno, zda jste bohatý nebo chudý a kolik máte aut, peněz a domů. Počítají se jen skutky a činy. Nic víc, nic méně.