Komunikuji s chlapíkem, který se má v současné inkarnaci žít ve stavu silného Osvícení. Už nelpí skoro na ničem a nejlépe je mu co nejdál od lidí a konzumu. Předával mi informace o tom, jak přestane být tím, pod jehož jménem ho ostatní znají a kterým ho oslovují. Bude prázdnou nádobu Ducha Svatého, která se neztotožňuje s ničím. Touhy, pasti ega jsou pak vynulovány. Plyne v božském vědomí, neohraničen žádnými hranicemi. Jen je a zároveň není nikde a v ničem upoután – spoután. Stane se „Tím“ a je jen „To“. V tom stavu je člověk prost své identity, historie, minulosti a nežije ani budoucností. Je i není v „Tom“ a žije to tzv. „Já Jsem“ mudrců. Tahle božská Vědomí v tělech mužů a žen se většinou straní ostatních, nízce vibrujících lidí co nejvíce a jsou „poschováváni“  v různých klášterech, mnišských celách, poustevnách, na samotách. Co nejdál od lidí pachtícími se za svými pudy, touhami, závislostmi, chtíčem.

Je to škoda převeliká, že zájemce o cesty duchovní, nevedou tihle u nás duchovně nejpokročilejší. Ale co už.:) Co dáváme, to dostáváme. Nejde odevzdat málo a chtít na oplátku mnoho. Tak světy nefungují.