Na duchovní cestě je fajn vědět směr a cíl své cesty. Říká se sice: že i cesta je cíl, ale každá cesta někde končí a mění se v jinou. Cesta by měla mít srdce, jak říkají nejen Toltékové. A cokoliv, co děláme ze srdce je správné pak. Když jsme v srdci, rozhodujeme se správně. Když do toho zapojíme hlavu, kalkul, už to ovlivňují různé faktory. Zkrátka: kdo ví kam jde a co chce, ten má z půli hotovo. Kdo hledá, tápe a zatím neví, ten jednou prohlédne a najde.
Pokud člověk začínající s duchovnem, ezoterikou, postupem času prozře a vidí, že nikdo jiný kromě něho samotného ho neuzdraví a duchovně neposune. Myslím doopravdy, kdy skvělý učitel mu může udat směr, nasměrovat ho na cestu, ale všechny drobné krůčky k Osvícení, Realizaci, vymanění se z duchovních omezení, stejně musí každý udělat sám. A skvělý učitel si nevybere začátečníka, co na sobě už neodpracoval kus cesty sám a neodprostil se od velké části balastu, omezení, traumat a strachů. Protože vždy si učitel vybírá žáka a ne naopak. Zahlédne ho v davu, v astrálu, svítil, vibrovat, zářit třebas. A výborný učitel, neztrácí energii s nikým neperspektivním a slabým a nepředá své znalosti a pokračování v učení, linii, rodině, řádu – flákači. Adept pak zase zjistí, že všechny ty zasvěcení, terapie, regrese, léčení těla i duše mohou být dobré. Tedy pokud se dělají u pokročilého průvodce a takových je velmi málo. Ale, pořád to jsou jen berličky a vzlétnout musí každý sám. Stejně tak nemocný, po návštěvě léčitele musí změnit svůj život a návyky, jinak se to vrátí v horším.
Vyzkoušel jsem si na své duchovní cestě různé směry a poznal různá veřejnosti skrytá zákulisí nauk, směrů, linií, škol, kultů. Kdy mi bylo umožněno napojením na informační kanály prohlédnout různá zákulisí. O spoustě toho co se děje občas něco naznačím, občas něco napíšu, ale většina ze zákulisí se psát nedá. Dost lidí to ví, část na to časem přijde sama v praxi. A nebo se jim obnoví vzpomínky, protože ve svých inkarnacích stejně zažil kde kdo to stejné či podobné.
Pořád se snažím na své cestě hledat různé zkratky, urychlovače, vylepšovače. Moc jich není, cesta je často o trpělivosti a čekání. Kdy nikdy nevíme co přijde a hlavně kdy to přijde. U nás, v zemi zaslíbené, jsou tisíce duší v lidských tělech, které mají za sebou velmi pokročilé inkarnace duchovní. Tak proč jsme tady zase? Možná část pomáhat ze soucitu nebo kvůli úpisu nějakých slibů? Schopnosti bez srdce jsou ničím… A tuhle velkou pravdu dost lidí nedoceňuje. Na co nám bylo, že jsme na této planetě i jinde dokázali oživovat mrtvé, levitovat, teleportovat se, měnit počasí okamžitě, když tady strašíme zavření v tělech, v epoše ozařovací, době jedové a válčí se na desítkách míst této planety? A každou další inkarnací, jdeme na této planetě do větší žumpy. Ano, Zlatý věk tuhle planetu jednou navštíví a začne se to obracet k lepšímu. Ale těch 80 -150 let to tady ještě bud vřít a nebude to tady hezké. I proto se sem rodí pokročilejší a pokročilejší duše – děti, aby to zvládli a pomohli těm kolem sebe.
Ti nejpokročilejší mistři na této planetě současnosti si dokáží načíst, podívat se, zaletět si mimo tělo na místa, kde mohou skončit po fyzické smrti. O to jde hlavně: o osvobození se z okovů těla a všichni velcí mistři celou svou praxi, život trénují vědomý odchod z těla.
Dokáží také dlouhou praxí ovládat ovladače svého těla a v soukromí nebo před jedním, dvěma žáky ( pokračovateli linie, nauky ) dokáží demonstrovat zázračné techniky na dnešní dobu. Dokáží vzít své žáky do roviny příčin a následků nad astrálem a ukázat jim roviny tvoření a změny reality. Dostal se tam někdo z nich po absolvování spousty seminářů a zasvěcení? Nikoliv. Všichni šli cestou samoty, ústraní, neustálých modliteb nebo meditací. Znovu a znovu, odříkání, zábavná a povznášející praxe, život v blaženosti a v bezpodmínečné lásce – odměnou za tu pro ostatní činnost bláznivě drsnou, kdy nevědomí pozorují s vyděšením jogína ve 20h meditaci, v mrazu nějaké jeskyně, v celibátu, bez jídla a v otrhaných šatech, nic nevlastníce..:) Ať zkoumám, co zkoumám, nenašel jsme jinou cestu než trpělivě čekat prosit a neustále pokračovat v práci na sobě.
Nenavštěvuji už žádné semináře léčebných technik a zasvěcení, protože opravdový léčitel dostává svou sílu a připojení na Zdroj a na Boha, Krista z Vrchu a musí si to zasloužit. A i když se některý obdařený, může chovat neduchovně a špatně jíst, žít, chovat se, i ten to dostal za dřinu v předchozích životech a ne tedy bez práce. Dar léčení, není zasvěcení do reiki za pár tisíc. Začátečník, pokročilý, sice začne cítit energii z rukou a s tou může pracovat, ale je to jen malý pramínek ze Zdroje, navíc napojený přes egregor, pyramidový systém a často nehezké bytosti a odsávání části energie pro ně a ty co jsou nad vámi v pyramidě a manipulace u toho od těch víše v linii. Jak jsem tohle prohlédl a viděl, nechal jsem si před pár lety zasvěcení do desítek energií odstříhat a nepoužívám žádnou z nich. Když chci léčivou energii, poprosím si Boha, Stvořitele a Krista. Jede sice málo, ale jede a je škoda, že jsem ztrácel energii, čas a peníze zasvěcováním do všech těch reiki, Shamball atd.
Můžete zajít na nějakou terapii. Jsou jich stovky druhů, od kvantovky po reiki, ale „terapeut“ do vás jen nacpe různě silnou energii, metodiku, kterou si sám předtím zaplatil od jiného terapeuta. No a ve vás to vydrží a pracuje sekundy až dny a nebo vůbec.
Spousta z nás vleze do rukou i lidem, kteří jsou jim nepříjemní energeticky, vibračně, fyzicky a odevzdá se jim… Šli by jste na operaci srdce do řeznictví, k chlapovi ve špinavé zástěře a s dřevorubeckým náčiním? Asi ne, ale v ezo světě lidé riskují daleko více. Protože často jde o daleko více než jen fyzickou opravu těla. Obrací se na mne dost lidí, kteří se zapletli s nedobrými ezoteriky a teď to nemají lehké a zažívají odsávání energii, dějí se jim drsné věci, jsou nemocní atd.
Takže, ať nějak zakončím tuhle slátaninu.:) S duchovní cestou je to jako s atletikou, běháním konkrétně. Běhají stamiliony lidí na planetě, ale na Olympiádu, mistrovství světa se jich kvalifikuje jen pár desítek ročně. Spousta lidí běhá pro radost, spousta začne až ve středním nebo důchodovém věku. A statisíce běžců pak na sobě více pracují, absolvují závody, ale nemají ten správný talent, nadání, vůli, podmínky, prostředky atd., aby se z nich stali mistři. Stejné je to v duchovnu, kde stamiliony lidí na planetě se jím zabývají, pro některé je to životní styl a dělá jim to moc dobře a to je super.. a nikdy není pozdě začít..třeba i v 90 letech… Protože kdo věří v Boha, ten umírá smířený a beze strachu. A kdo se dostal ještě dál a něco umí, ten umírá s úsměvem a moc se těší na lepší světy. No, pokročilých mistrů je na planetě jen pár tisíc. A těch nejpokročilejších pak desítky, stovky. I když vám vaše učitelka jógy nebo učitel z ezosemináře z minulého týdne vykládali, že dnes je jiná doba a oni dva, že jsou v páté dimenzi a žádný dril a odříkání na ezo cestě už nejsou třeba. Tak otevřete své srdce a sami se naciťte co s vámi rezonuje.
No, sám jsem zatím začátečník na duchovní cestě, která bude ještě velmi dlouhá, ale vím kam jdu a co chci. Vědomě zemřít, odejít po smrti těla tam kam chci a co nejdále to půjde vibračně. Vyčistit svou karmu úplně. A rozhodně nechci už na tuhle planetu.:) 13 x stačilo.:) Každopádně potřebuji přidat ve své práci na sobě a více dělat, méně mluvit.:) I když texty tady na FB pomáhám druhým a tím i sobě a je to vlastně také duchovní práce.:) Mé texty je však třeba brát s rezervou, protože jsem pořád začátečník v dravém ezo světě.:) Pokorní lidé, ve všech oborech, navíc ví, že čím více toho o svém oboru ví, tím více ví, že vlastně nic neví, protože jejich obor je tak obsáhlý, že jsou stále na začátku.
Když jsem začal psát tento text, přiletěli 3 krásní ptáci a sedli si na zábradlí asi 3 metry ode mne. To se mi nikdy nestalo předtím. Bral jsem to jako požehnání a přidávám je na fotce.