Je velmi složité popsat fungování všech úrovní, dimenzi a díla Stvořitelova. To dokáže jen on a nikdo jiný v celém Vesmiru. Pro mne je celé jeho veledílo nejblíže k superdokonale počítačové hře, té nejlepší na naší planetě x na miliardy miliard sofistikovanější. Kde, jak se říká: ví o každém vlasů co nám kdy spadne z hlavy a o každé z miliard buněk v našem těle – v našem mikrovesmiru.
Duše Karla Nováka pochází z dimenze 2 212. Což je hodně vysoko v této hierarchii, oproti třeba Pepovi pocházejícímu z Plejád, konkrétně že 7. Dimenze. Plejadskych planet jsou stovky. V dimenzi 2 212 už jsou duše bez těl a tvoří jen shluk vědomí v nějakém obláčku energie.
Nicméně tady je Karel s Pepou na stejné úrovni, daleko od své domovské sféry, zavřený v lidském těle, odstřižen od svých schopností a docela v pasti. Karel je tu na planetě Zemi, ve velmi nízké třetí dimenzi už svou třináctou inkarnaci, Pepa dokonce pokus číslo 53. Po anamnéze, výmazu vzpomínek je navíc nevědomý a v odpojeny od sebe i Stvořitele. Pokud se vydá na duchovní cestu a očišťuje své vědomí, stává se vědomým a začnou se mu třeba vracet vzpomínky na jeho minulé životy a mohou se mu aktivovat i nějaké schopnosti. Velkou dřinou, kterou aplikují ti nejpokročilejší duchovní cvičenci na planetě Zemi, lze opouštět tělo a cestovat v astrálních světech ( 4. Tá dimenze a světy skutečnější než náš hmotný ve 3d) nebo v duchovních světech nad astrálem a navštěvovat i světy Vyšší. Je jím umožněno komunikovat s bytostmy a učitely z vysokých dimenzi. Jak už jsem psal před časem, k vymanění se z inkarnační pasti této planety je třeba trénink sofistikované metody odvedení do „Světla“, velké množství nakumulované energie ( tu dost pokročilých v duchovnu krade a kumuluje ve svém zásobníku – egregoru, ale tím si karmicky škodí ) a třeba i pomoc pokročilých přátel, linie, domovské sféry. Na této planetě má skoro každý přivtělenou duši, někdo jich dotuje více, neodvedených jsou na této planetě tedy miliardy… Velmi mnoho.
No a těm co se to povede, tak ti studují dal, ve vyšších světech a v té Stvořitelově počítačové hře postupují v patrech nahoru už v tělech světelných, jemněhmotných, v lásce, radosti. Ve světech bez nemocí a tolika omezení.
V Tibetu je rozšířen takový „hloupý“ nešvar, se i ti co se realizují a osvobodí, jsou soucitem mistrů dobrovolně hnáni na tuhle planetu znovu, aby zachránili co nejvíce z těch miliard neodvedených zajatých duši. Je pro ně stále těžší a těžší, v dnešní době chemické a elektrosmogu, nakumulovat tu spoustu energie a absolvoval dostatečný výcvik, aby pak sami dokázali odejít z této planety a neuvízli v nekonečné smyčce, kterou tady zkonstruovaly nehezké bytosti vlastníci tuhle planetu. Vždy je to, ale studium, škola, škola hrou.:) Inkarnace v České republice je za odměnu. Nemáme tady válku, žijeme si nadprůměrně dobře nad světovým průměrem. Nicméně, velmi málo Čechů věří v Boha, Stvořitele a ještě méně z nich zahlédlo reálné alespoň jednu svou inkarnaci. A bez absolutní důvěry v ně je to problém. A i z těch co se duchovní práci na sobě nějakou intenzitou věnují, jen malé procento dokáže vědomě zemřít a odejít z této planety. Protože na sobě pracují velmi málo. Není důležité jaké máme vzdělání, není důležité kolik máme děti a jak šťastnou rodinu, jaký dům a auto. Jediné co je důležité je práce duchovní a dokázat se vysvobodit z inkarnační pasti. Vidět vše z nadhledu do sebe zapadajících spousty inkarnací, světů, vědět kam jdeme a co chceme.
Ideální doba na začátek práce na sobě, je právě teď. Teď a tady.