Kdo se vydá po duchovní cestě a bere to alespoň trochu vážně, začíná si transformovat svá těla. Nejen to fyzické, ale i všechna ostatní stvořená z jemnějších materií. Zažívá různé transformace, iniciace, zasvěcení, mnohdy i nevědomě na různých místech. V přírodě, v chrámech, na seminářích, terapiích, při četbě a poslechu hudby… Mění se mu vibrace a frekvence jeho těla, vyzařování. Obmění se lidí kolem něj, často i práce, partneři, kamarádi, zlepší se mu někdy i fungování těla a zdravotní stav.
Velkým rizikem je pak ukončeni jeho duchovní práce. Když se třeba spálí s nějakým guruem, duchovním učitelem, s magií ( a že jich u nás máme-daleko více než těch čistých a i magie u nás jede ve velkém.:)). A řekne si: na celé duchovno, esoteriku, se můžu …:) a vrátí se k předchozímu stylu života .
Těla má však už změněná, jinak vibrující a návrat do prostředí, kde trávil čas kdysi a k předchozímu životnímu stylu, už je pro něj destrukční. Často nastanou deprese, smutky a leckdy i vážné zdravotní problémy. Proto je lepší to špatné postupně vydýchat a posílený jít dál. Překážky na cestě nás posilují a díky nim rosteme.