V naší krásné republice jsou aktuálně inkarnovány tisíce bývalých tibetských, indických lámů, jogínů, učenců, mnichů, asketů. Některé to zavane do Asie už jako mladé, když hledají sami sebe a Prozřetelnost je vede či nevede a jen utíkají. Kouzelné je, že většina těchto tuláků časem zjistí, že tady v ČR mají vše co potřebují, a proto se sem také inkarnovali. Kdyby chtěli do Asie, tak by se většina z nich, dá se říci pokročilých, starých duší, do těch končin inkarnovala i teď.
Ta generace, co vyjela do Asie po revoluci a i minulé roky, se pomatu zakotvuje v naší krásné zemi a přenáší sem jejich učení. A nebo se odvrací od toho učení.:)
Před pár měsíci jsem komunikoval s přítelem Jirkou, se kterým jsme se sešli v mém předposledním životě na této planetě v Tibetu – jako lámové a máme oba otevřené nějaké vzpomínky z toho života. Absolvovali jsme tam tenkrát ten klasický dril, kdy od dvou, tří let je dítě umístěno do kláštera a tam prochází tvrdým duchovním a fyzickým tréninkem. Dlouhé meditace ( kdy v sedmi letech jsem měl odmeditováno víc, než průměrný evropský esoterik za celý život ), učení se dlouhý textů a manter zpaměti atd. Provázeno často i bitím a fyzickými tresty. Ale díky vyzkoušeným technikám bylo snadné dojít k Osvícení a ke schopnostem, které jsou aktuálně na této planetě přístupny jen stovkám mistrů. Jak říká Jirka: „Žít TAM bylo moc pohodlné, jak pro mě, tak pro ostatní.. :D„.
A má samozřejmě pravdu. Nemít starosti s majetkem, rodinou, dětmi, sexem, úřady atd. … absolvovat dlouhé pobyty v jeskyni ve tmě a odevzdat se hlubokým stavům a vysokým vibracím těla i vědomí, do kterých se dá dostat jedině o dlouhé samotě a vyhrabáním těch úrovní v sobě, po desítkách tisíc hodin meditací. Na druhou stranu, chyběla tam propojenost s hmotou, tady ve 3D. Snad se přítel neurazí, když sem písnu jeho názor k tomu: „Vím, že odtamtud jsem vždycky měl na prvním místě osvícení. To mi ale „kolidovalo“ s běžným životem. Naprosto jsem to neměl propojené. Proto zrození sem, do tohoto těla. To hlavní, co mi chybělo, byla opravdovost života, naprostá oddanost pravdě, žitá vně.. . Ochota jít za pravdou, prosazovat pravdu, za každou cenu.. V rámci mého života.. Naopak – měl jsem tam správný přístup či pochopení, že žádný mistr, učitel a ani nauka za mě neudělají ten rozhodující krok. To jenom pomůcky.. Žít TAM bylo moc pohodlné, jak pro mě, tak pro ostatní.. :D Toto jsem tam aj říkal, mohl jsem si to v nějaké éře dovolit.. Bylo to celkem reformátorské, do určit míry trnem v oku kolegům, „co uznávali jenom konzervativní cestu“.. Ty jsi celkem naslouchal, těm změnám.. ale úplné přesvědčení tam nebylo.. :-)
Pamatuji si z Tibetského života dlouhé meditace ve tmě, dlouhá ústraní o samotě. Hlídání vstupu do podzemí v horách, ovládnutí živlů i elementů, levitace, telepatie, teleportace a i období přísné askeze a tréninku sebeovládání , absolutní poslušnosti těla a mysli ve zvědomení s duší a v prostoupení Duchem Všemohoucího. Ale v těch dobách, cca před 500 lety, nebyly tyhle schopnosti zase tak vzácné, jako nyní, kdy jsme padli všichni více do hmoty a jsme ničeni elektrosmogem, wifi, očkováním a chemií v jídle, vodě, ve vzduchu a máme to o dost těžší něž tenkrát v čisté přírodě.
Ten, až vojenský tvrdý dril, který však vyzkoušenou cestou vedl k výsledkům. A také ty pocity neustále euforie a blaženosti, které se musí zažít a nedají se popsat slovy. Je to jako násobně silnější orgasmus, ale běží nonstop. Pár hodin tohohle stavu mi bylo dovoleno prožít na jedné Ayahuasce v Peru před 6 lety. Kde mi také byla ukázána ovládací obrazovka těla, jak já říkám biorobotického těla, kde byly na vnitřní obrazovce ovladače tělesných funkcí. S touhle technikou jsme pracoval v Egyptě a vyučovali to faraonští kněží v chrámu.
Každopádně, zrovna teď bych se klidně do toho tibetského života rád vrátil. Moc rád.:) Už kvůli vidění pravdy fungování světa a koneckonců i ovládání fyzického těla.