Neumím opustit tělo Míri a vstoupit do těla jiné své inkarnace a plynně tam zcela vědomě ( včetně prožitků těla, chutí jídla, ztotožnění stavu těla atd. ) prožít nějaký čas, zatímco v těle Míri bych po ten čas fungoval na „autopilota“. Natož, abych zvědomil více svých inkarnací najednou do omezených možností svého poznání.
Vzhledem k tomu, že jsme vědomě a hlavně nevědomě v mnoha inkarnacích najednou, v řadě různých realit, světů. Od světů duchovních, snových. Vše probíhá najednou, v tento přítomný čas, odděleno časoprostorovými pásmy. Přicestovat k tělu jiné své inkarnace po časové ose ( čas neexistuje, tedy jen po ose ) a v astrálu, je daleko snadnější, než vstoupit svým vědomým do jiného těla vedeného stejnou duší a nadvědomím Vyššího Já.
Uchopit lidskou myslí fakt, že například má inkarnace v Římě, v Egyptě, v ČR, a třeba ta třetí plejádská, probíhá tady a teď a právě teď a všechny tyhle epizody najednou ( i když je ve zmanipulované historii lidstva dělí tisíce let ), je možné ukotvit vědomím pouze s odevzdáním se Vyšším silám a Božskému vedení. Těch různých životů a realit žijeme najednou tolik, že mít přehled o všech je takřka nemožné.:) Ono to v Probuzení plném navíc není vůbec důležité. A jde se nad to. I to projeveném v neprojeveném a naopak, je odkrytu hledačům srdcí otevřených časem. I pro většinu duchovních hledačů je cestování v čase, po časové ose pohádkou a nedosažitelnou dovedností. Stejně tak jasnovidnost. Opravdu silných jasnovidců u nás moc nemáme. Já jsem za tu řadu let bádání poznal sotva dva. Léčitelů, kteří z lidí dokáží dostat různé zdravotní problémy za jedno sezení, nenapočítám ani na jedné ruce, zatímco léčitelů slabších, průměrných a terapeutů u nás máme tisíce. Něco z vás vytáhnou ( někde jen peníze:)), ošudlají vás, nabijí vás trochou energie.
Tohle všechno nás nutí na sobě pracovat a pomoci si sami.:)
Ukončit kolečko inkarnací také není jen tak.:) Když už jako Osvícení tu možnost o smrti těla dostanete, nevrátit se zpátky pomáhat trpícím bytostem je náročné. Stejně tak ukončit tu malou osobní identitu duše, která si jednotlivá vtělení užívá jakožto skvělou školu a poznávání. Ano, oba příklady jsou iluzí a připoutaností k iluzi světů, ale i tak.:)
O obou případech jsem se bavil s jedním osvíceným kamarádem. Vycestoval ze svého těla během spánku a ve chrámu s nádhernou hudbou, předstoupíc před stařešinu, dostal možnost už se do těla nevracet. Vrátil se. Nechtěl, aby se jeho žena probudila vedle mrtvoly a on opustil rodinu bez rozloučení. Jako velmi pokročilý hledač ty možnosti stejně zase dostane. A jelikož mezi světy cestuje vědomě, přejít v okamžiku smrti je pro něj „snadné“.
A jestli se vrátit do nějakého světa, druhu těla? Zatím to má, že vtělování se je zábava.:) Na rozdíl třeba od theravádových mnichů, kterým jakási pravidla zakazují skoro všechno a vojenským drillem je vedou životem bez žití. Aby odsekali co odsekat jde. A odpoutali se úplně od všeho. Papouškují staré texty s třemi dávkami vakcíny v těle a ve své slepotě nevarují ostatní. Odříkání a asketismus je jednou z cest. Jenže cesta musí mít srdce, aby se stala Cestou…
