S úsměvem chápu nadhled realizovaných mudrců, zřících stavy opravdové skutečnosti, kdy nereagují v pochopení na dění kolem. Se soucitem osvícených nezasahují, když nejsou nuceni a shovívavě koukají do čeho se různí lidé ženou, co žijí a žít budou. Často znovu a znovu stejné vzorce, chyby, programy. V zajetí traumat, strachů a pastí.
Ti, o nichž píšu, Ví, že před odhozením nánosů a slupek pro-zření, je vysvětlování lidem na duchovní cestě, většinou ztrátou energie a času. Přestože už linii čau sami ovládli.
  Pokud pokročilý praktikující, který dosáhl Nirvany, Nejvyššího Osvícení a po smrti těla přešel do Parinirvany, není dokonale odpoután od všech kotev a stavů prostoupených ve Veškerenstvu Bytí, stejně se zase vtělí a pokračuje v kolečku inkarnací.
Jestliže absolutně neskončil touhy žít a být. Soucit a touha podpořit své potomky, žáky, rod, lidstvo, svou duchovní linii nebo nauku, jsou velkým balvanem na zádech Osvícených. Pokud skoro-dokonalý není na 100% uchvácen absolutní prázdnotou Absolutna, vždy ho nějaká kotva stáhne do dalšího vtělení. A po smrti těla fyzického, se ve světech duchovních nerozhodne pro ukončení kolečka inkarnací, ale zase se vtělí a pokračuje ve hraní vesmírné hry. Byť došel v rámci duchovní cesty, až na samotný vrchol a má na výběr hru ukončit definitivně.
Minimálně 2x už jsem se takhle vracel, nezvládl jsem, nechtěl jsem, odejít do Zdroje  a i v této inkarnaci ještě nejsem ani z pola odpoután od stavů žité existence a ukotvení Bytí. Ještě zdaleka jsem nenastoupil kompletní cestu k Vyvanutí, tedy zřeknutí se světa a přesun Vědomí do světů Nekonečna. A tam paralelně žit souběžně se životem v lidském těle. Duše by chtěla, ego to brzdí a nechce. A ve vyšší úrovni se i nesmrtelné duši nechce zaniknout. Iluzorní nic, co neexistuje, se i tam drží zuby, nehty své podstaty stvořeného, co existuje a vlastně neexistuje a nikdy neexistovalo, v nestvořeném.:)
Ve všem poznávej sama sebe říkají mudrcové…Tak vystupuji z komfortní zóny a přesouvám své tělo útrpným a dlouhým cestováním po řadě let.:) Dokud to očkovací totalita ještě umožňuje a kamery a skenery nebudou lidi držet v prostoru.:) Nechce se mi  z energií, přírody, klidu a blahobytu, ve kterém doma žiju, ale každá cesta má svůj smysl. Ukazuje slabá místa a upozorňuje na dosažené duchovní kvality pod tlakem změn.
Po výletě, bude třeba zabrat. Duchovní cestu je třeba žít na 100%. Absolutně, absolutních 100%.  Většina duchovních hledačů ji žije na jednotky či desítky procent, a chtějí si jen usnadnit, vylepšit život.  A nebo se pobavit, užít si. Duchovno mají jako jeden z koníčků, zábavu, záchranu.
  Kdo však chce, může dojít až úplně na vrchol, k trvalému Osvícení. Vyšlapané cesty, metody, linie, i u nás máme. A jednou tam musí dojít úplně všichni. Kdo chce do stavů Osvíceného Ducha dojít už v této inkarnaci, jde to. Jen do toho musí jít na 100%, dát tomu pozornost, záměr, energie, všechno. Zároveň na tom nelpět, ale dělat vše potřebné.  Odevzdat se, odpoutat se, odevzdání, odpuštění.
Ideálně začít hned teď, dokud je tělo plné síly, zdravé a praktikování méně bolí. Dokud není příznivá karma vypotřebována zbytečnostmi.
Kam chceš dojít ty a co vše jsi pro to ochoten udělat, obětovat, z toho co žiješ a co tě brzdí a vězní?