Jakmile se člověk „probudí“, napojí a začne být alespoň trochu vědomý ( zjistí, že většina toho co je v učebnicích, v TV je daleko od toho co vidí, viděl, prožívá ), je dobré si časem ujasnit ty skutečně důležité mezníky jeho Bytí:
Co je smyslem jeho života?
Jak chce dar tohohle aktuálně jeho duší obývaného těla uchopit, prožít a svůj život žít?
Jaká cesta duchovní naplňuje jeho srdce a činí ho šťastným?
Kam chce na této cestě dojít a kudy tam dojde…
Co dělat, aby po té cestě šel, mohl jít?
A co udělat, když z cesty sejde a chce se na ni zase vrátit.
A pak taková ta vyšší dívčí: jakou metodu, linii, nauku použije na svou vědomou smrt, kdy bude ještě za života vědět: kde bude jeho příští inkarnace a do jak vysoké míry si ji může vybrat a upravit. V jakém těle bude a zda dostane dar odkrytého závoje vědomí, anamnézy, jasnovidnosti a vědění, aby se nemusel tímhle vším prokousávat zase nevědomě od začátku v novém těle. Zkrátka, aby neodcházel z fyzického těla v bez-vědomí a nebyl jako člun bez plachet a vesel, který na otevřeném oceánu nevím kam ho to nakonec odnese.
Trénink dělá divy a bez práce není vědomého odchodu z těla.