Přijde mi že čas běží zase o něco rychleji a dny mi utíkají zrychleně. Při pobytu ve tmě se mi teda naopak čas vleče.:) Někdy mám pocit, že marním den za dnem. Občas toužím odejít do ústraní. Mimo destrukční internet, telefony. Odejít od lidí, starostí o dům, potraviny, obživu, blízké. Jsem zatím slaboch, který na tohle nemá dost síly, odvahy ani kuráže. Pořád jsem ještě ovládán starými programy a moje mysl je změkčená, pohodlná. Mé ego by chtělo mířit do duchovních výšin, ale tam se dostane jen ten, kdo na ničem nelpí. A když to přecvakne a stane se už „Tím“ a zažije vyšší stupeň osvícení, tak už jen plyne a neřeší co není. Po restartu vědomí a vězení mysli, už je dál v té vesmírné videohře plné stupňů, pater, hierarchií.

Pořád si říkám: Ještě něco našetřím na pozdější časy… Ještě nemám dost, abych mohl všeho nechat ( ale co určuje co je dost ), izolovat se maximálně od lidí, úplně vypnout telefon, internet, zahodit wifinu i klíčky od auta a stát se z ezoterika podivínem pro okolí.:) Odevzdat kotvy a brzdy a zažít opět ty stavy, které jsem žil v inkarnacích duchovně pokročilejších. V celibátu sem svítil pro okolí, jak jsem sexuální energii v těle měnil na Světlo. Dokážu to i v této inkarnaci úplně se duchovní cestě odevzdat? Byl jsem najednou ve více světech a křehké lidské ( nebo mimozemské – leckdy odolnějšími materiály dokonalejší ) tělo mi bylo jen občasným vězením. Už je čas zabrat Míro, nepromarni potenciál i této inkarnace svou pohodlností, leností, strachy z drsňáren výcviků a bytostí nahánějících netrénované mysli strachy.
Ti nejpokročilejší lámové byli a jsou vesměs láskyplní, usměvaví, vtipálci.:) Kdo umí a ví, nepotřebuje se nad nikým povyšovat a nikoho trápit. Pasáž v čase 7:33 – 10:03, z video velkého mistra

Dilgo Khyentse rinpočheho mne vždy dojme. https://www.youtube.com/watch?v=vZ88HtdOm5Q