Bůh je frekvence, vibrace, stav. Stav Vědomí. Stačí se na něho naladit, v něho naladit. Vysílač i přijímač máme v sobě, my celí jsme TÍM vysílačem a přijímačem zároveň.
Stačí uvnitř sebe zjemnit, převibrovat v sobě a jsme TAM. Oddanost, zbožnost, odevzdávání se Bohu, pročišťuje, cestu v nás uvnitř, k tomuhle stavu Boha v nás.
Modlitba k Bohu má velkou sílu. Zesiluje ji čistota jednání, vroucnost o spojení a prosby o Boží milost. Pak se modlitba mění v modlitbu duchovní, kdy stav je podobný meditaci – zastavení mysli a praktikující zažívá stavy z úrovně nad běžným vědomím, nad ním = Boží milost, blaženost, euforické stavy. Modlitba už je říkána sama srdcem duchovním, kdy ji říká celé tělo a zároveň žádná slova neexistují a už je to jen frekvence energetických toků v nás a nejen v nás, protože nic odděleného ve skutečnosti neexistuje.
Čím hlouběji a vroucněji se modlící se člověk ve chvíli praktikování odpojí od konzumního světa, aspoň po dobu modlení se ze srdce absolutně a zcela odevzdá Bohu… v tu chvíli vstupuje do modlitby s tím, že teď, v tuhle chvíli, právě teď, je připraven zemřít, opustit tělo a nelpí v tu chvíli na ničem. Na majetku ani na svém těle, na svém Bytí, na svém životě, existenci,,,, Kdy vše co má, vše čím je, sebe i vše kolem, tady a teď, odevzdává Bohu a nic nemá, nic nevlastní, nic neočekává, nikam nesměřuje…prostě jen je. Tady a teď a má čistý „stůl“. Nic není a nikým není, v tu chvíli je absolutně odstřižen od všeho a od všech. Prázdná mysl, čistá hlava. Blaženost. Hezký let….
Modlitba = prosba. Dá se prosit o cokoliv. O zdraví své a blízkých. O vedení, učení, ochranu… o cokoliv skvělého, přínosného, moudrého, světelného.